Stargate Return- díl 6. - Sblížení
 
 Ocitáme se na základně SGC, kde právě panuje velký zmatek a všude pobíhají vojáci. Nikdo neví jak je to možné, ale do řídící místnosti s bránou se transportoval jeden z poslů goualdské Aliance, který požaduje setkání s prezidentem spojených států amerických. Generál Major Samantha Carterová stojí u posla, který stojí uprostřed kruhu vytvořeného vojáky, kteří na něj míří. Carterová stojí v kruhu s poslem a velmi pečlivě poslouchá, co si posel žádá.
 ,,Musím mluvit s vaším prezidentem. Mám mu předat zprávu." říká posel goauldů.
,,O jakou zprávu jde?" zkouší to Carterová a tváří se nesmírně vážně.
 ,,Tuto zprávu můžu říct jen jemu, vy nemáte právo se mě na ni vyptávat, generále." odpovídá goauld zachmuřeně.
 ,,Promiňte, ale nikdo vás k prezidentovi spojených států amerických nepustí. Je to to stejné, jako bychom se chtěli setkat s vašimi pány. Je to příliš velké riziko a navíc jste goauld a jak je vám jistě známo, nemáme s vámi nejlepší vztahy." odpoví Carterová.
 ,,Jak by jste taky mohli, když jste vyvraždili polovinu vládců soustavy." říká posel sarkasticky. ,,Moji pánové Feheg a Tynus, vládci goualdské aliance, mají v plánu udělat patřičné kroky, pokud jim oznámím, že jsem se k prezidentovi nedostal a nemohl s ním vyjednávat." vyhrožuje goauldský posel.
 ,,Chcete nám vyhrožovat? Jaké kroky máte na mysli?" ptá se Carterová obezřetně.
 Goauld se začíná lišácky usmívat. ,,Takové kroky, aby vaše stanoviště Gama na planetě, které říkáte P7V 54, padlo do našich rukou a vaše planeta bude trpět za své činy proti někomu tak opovážlivému, kdo se odvážil odporovat našim mocným vládcům a ostatním z aliance. Lidé z Tauri ještě budou prosit Goauldy o druhou šanci." usmívá se posel a nečekaně začíná aktivovat trojúhelníkové zařízení na své dlani , které začíná podivně blikat a fialově svítit.
 ,,Všichni urychleně opustí prostor brány!" křičí Carterová a spolu s vojáky se evakuuje. ,,Ven!" křičí Carterová ještě jednou a hned jakmile i poslední voják opouští prostor brány, se začínají zavírat těžké dveře oddělující bránu od dalšího prostoru. Ozývá se vysoký tón, jako když startuje těžké letadlo a posel vybuchuje. Výbuch poškozuje zařízení na ovládání brány a úplně ničí vše potřebné pro obranu při nežádoucím kontaktu zvenčí(i iris). Brána tedy nemůže být ovládaná a nemohou na ní být zapnuté štíty. Carterová se hned zase vydává do řídící místnosti spolu s techniky, které si přivolává a obhlíží beznadějnou situaci. Země je v bezprostředním ohrožení.
 
 V tu samou chvíli přijíždí ke komplexu ve svých autech i seržant Smithová ve svém stříbrném Nissanu Skylinu R 33 v závěsu za plukovníkem Robertsem, který řídí černé BMW Z9 . Kate oblečená do maximálně roztrhaných jeanů, zpod kterých vykukují vysoké kecky a do upnutého černého trička rockové skupiny Beatsteaks, prudce brzdí, když vidí blikající poplachové světlo, rychle parkuje, z kufru vytahuje svoje věci, zamyká auto, klíčky háže do tašky a s Bennem, který v ruce taky nese svoji velkou těžkou tašku, po boku běží k výtahu.
 ,,Co se zase děje?" ptá se plukovník oblečený do bílého trička s potiskem, volných kraťasů a kecek.
 ,,To já nevím, snad nic vážného. Asi jim bylo líto, že jsme si užili klidnější výkend a teď nám tu akci nahrazují v podobě poplachu." odpovídá ironicky Kate a krátce jí cukají koutky úst.
 ,,A jak se vlastně máte Smithová?" vtipkuje plukovník a Kate se neubrání smíchu.
 ,,Šlo to. A co vy, plukovníku? Viděla jsem vás v sobotu v podvečer u Central parku. Nebyl jste si zaběhat?" usmívá se Kate a oba vbíhají do výtahu.
 ,,No kolem šesté večer jsem tam byl. Proč jsi se nepřišla pozdravit s velícím důstojníkem." usmívá se i Benn.
 ,,Ani nevím, asi aby jsi neztratil tempo, velící důstojníku."
 ,,A co kdyby jsme si šli někdy zaběhat spolu? Nebo ty neběháš?" ptá se plukovník, zatímco mačká číslo příslušného patra, do kterého potřebují jet.
 ,,Možná. " Kate vyplazuje na plukovníka jazyk a směje se u toho. ,,Máte hezký boty, v těch jste nebyl běhat, že ne?" ptá se Kate.
 Plukovník Roberts se kouká letmo na svoje bílo černé kecky Converse a když zvedá hlavu, usmívá se. ,,Dík. To jsem nebyl, neboj se. Ty jsi na ty kecky taky nějaká ulítlá, koukám. " směje se Benn a ukazuje na její pro změnu modro červené kecky.

 Mezitím nahoře do dalšího výtahu nastupuje poručík Perry, který si poplachu vůbec nevšímá, jde si klidným houpavým krokem v křiklavě oranžové havajské košili a ještě si prozpěvuje písničku Green day- American Idiot. ,, Don't wanna be an American idiot....." zpívá si a nastupuje do výtahu.
 Smithová a Roberts dojíždí do patra a vystupují. Všechen jejich humor je rázem pryč a oni spolu rychle běží ke generál majoru Carterové, která se nachází v prostoru brány spolu s techniky, kteří se snaží poškozená a rozbitá zařízení spravit. Udýchaně se oba zastaví a salutují.
 ,,Madam co... se tu...stalo?" koktá Kathrin poněkud zaskočená stavem okolí brány, kde všude létají jiskry od vyhořelých zařízení, pobíhají technici a vojáci. Vzduch je cítit kouřem a spáleným masem.
 ,,Jo. Co se tu stalo?" dodá pohotově Benn a kouká kolem sebe zmateně.
,,Transportoval se sem jistý Goauldský posel. Chtěl se setkat s prezidentem U.S.A a jelikož jsem mu řekla, že to není možné, tak nejdřív vyhrožoval, že celou naši planetu zničí jeho vládcové a pak vybouchl a zničil nám tím veškeré vybavení. Nejsme vůbec chráněni před nepřátelskou aktivací brány a technikům to bude trvat, než to tu zase zpraví. Vlastně mi tu teď nijak nepomůžete, tak se běžte převléknout a do hodiny se hlaste u mě v kanceláři." říká Carterová vyčerpaně a odbíhá za jedním vojákem, který ji volá.
 Kate i Benn se pomalu vydávají do šatny, pohrouženi do svých myšlenek, když potkávají poručíka Perryho, který si pro změnu prozpěvuje jinou písničku od Green Day. Všichni se na chodbě zastaví a chvíli na sebe koukají, když poručík vykulí oči a ptá se: ,,Co jste tak vážný lidi? To vás tak žere, že už je po výkendu a vy musíte makat? Tak si to tak neberte." usmívá se poručík a neklidně si v ruce pohrává se svazkem klíčů, který občas vyhodí do vzduchu, aby ho zase jednou rukou chytil.
 ,,Koukám, že by si Matthew nevšiml, ani kdyby mu na hlavu spadla atomovka." poznamenává plukovník a dříve zamyšlená Kate se neudrží a vyprskne smíchy.
 ,,To je přesný." směje se Kathrin uvolněně.
 ,,Máme se do hodiny hlásit u Carterové." vysvětluje plukovník poručíkovi. ,,A co jsi vlastně dělala o výkendu, Kate?" ptá se plukovník.
 Kate se zamýšlí a vzpomíná: ,,No skoro celý výkend jsem strávila před televizí u kreslených pohádek s kbelíkem jahodové zmrzliny na klíně." směje se Kate. ,,Taky jsi se koukal, Benne?" culí se Kate.
 ,,No jasně! Já mám nejradši kačera Donalda." směje se plukovník.
 ,,Hele a kde máš Tarise? " zajímá se poručík Perry, zatímco si pobrukuje melodii American Idiot.
 ,,Vrátila jsem se z mise dřív. Chtěl tam ještě zůstat kvůli výzkumu jedné z jeskyní, protože tam jsou podle jeho názoru stopy Tollánského jazyka. Nedal se přemluvit, aby se vrátil se mnou, i když jsem si to všechno vyfotila, abych to pak mohla v klidu prostudovat. Snad se vrátí brzo." vysvětluje Kate trochu podmračeně.
 ,,Hele Matthew a ty jsi v pořádku? Nepřebral jsi o výkendu trochu?" ptá se plukovník s hranou starostí a má co dělat, aby se nerozesmál. Perry jen zavrtí hlavou a dál si nepřítomně pohazuje klíčky z ruky do ruky a píská si u toho.
 Všichni společně dojdou k šatnám, kde Kathrin zjišťuje, že je v zámku do dámských šaten zalomený klíč, takže nemá šanci se dostat dovnitř. ,,Je tohle možný? Ještě, že jsem si vzala uniformu sebou domů na vyprání." mračí se Kate trochu.
 ,,Budeš muset jít do šatny s náma." usmívá se plukovník lišácky se jako pravý gentleman jí drží otevřené dveře, aby mohla projít.
 ,,Tak jo." zacukají Kate opovážlivě koutky a zvědavě si plukovníka prohlíží. ,,Uvidíme, co se dozvím." culí se a vstupuje do šatny. Z tašky, kterou celou tu dobu vláčela, si vytahuje úhledně složenou uniformu a pokládá si ji na lavičku. Poručík a plukovník mezitím otvírají svoje skříňky a sundávají si trochu neochotně trička, zatímco je Kate po očku pozoruje. Neujde jí plukovníkovo vypracované břicho, od kterého jen velmi těžko dokáže odtrhnout pohled a pak se sama začne svlékat. Když si sundává i ona tričko a stojí tam jen v podprsence a kalhotách, neodpustí si kouknutí pro změnu Roberts a hned pronáší poznámku.
 ,,Musím uznat, že to společné převlíkání má vážně své výhody." uculí se a při tom si pískne. Perry se začervená: ,,A velké výhody." směje se a pozoruje Kate, která rychle červená studem hledá tričko.
 ,,Docela souhlasím, ale ještě jste si nepřevlékly kalhoty, pánové." oplácí jim to Kate hned, jakmile si oblékne černé upnuté tričko. Rezignovaně se posadí na lavičku, aby měla na plukovníka i poručíka přímý výhled a čeká.  ,,Tohle už není fér." zakňučí poručík a neochotně si rozepíná kalhoty. Kate se začíná smát, když ji plukovník chytí zezadu a začne ji lechtat. ,,Néééé." ječí Kate a snaží se mu vyvléknout.
 ,,Srandičky srandičky, co?" směje se plukovník, ale nakonec ji pouští. Pak se už v klidu dooblečou a jdou po chodbě ke Carterové pro další rozkazy, když potkávají doktora Daniela Jacksona, který právě konzultuje s vyslancem Tokrů. Jen letmo na ně pohlédne, pozdraví a dál se věnuje svým věcem.
 ,,Vypadal dost strhaně a vážně." okomentuje poručík výraz Danielovy tváře tónem, jako by stále nechápal co se děje kolem. ,,Takhle nějak budeš vypadat, Benny, až tě ve středu rozdrtím." začíná se poručík zářivě usmívat.
 ,,Aby ses nedivil, Matthew a pak jsi neplakal schoulený v rohu." usmívá se plukovník koutkem úst.
 ,,O co jde?" zajímá se Kate a pozoruje slovní souboj dvou mužů po jejím boku.
 ,,O co tu jde? Asi o to, že si jdeme ve středu tady s hrdinou zastřílet a říkám ti, že po středě už z něj hrdina nebude." směje se poručík.
 ,,To si jen tady Matthew myslí, že je nejlepší, ale já mu ukážu." usmívá se plukovník svým milým úsměvem, které se Kate líbí.
 ,,Můžu jít s váma?" škemrá Kate a zvědavě čeká na odpověď.
,,To je jen pro chlapy." říká poručík nesmírně vážně. Kate se na něj podívá vražedným pohledem a z palce a ukazováčku si udělá imaginární pistoli, kterou ho zastřelí. Poručík, aby nekazil srandu, se chytne za srdce a kácí se k zemi, jako by byl opravdu zasažen kulkou. Plukovník a seržant se smějí.
  ,,Myslím, že bychom tě mohli vzít, vzhledem k tomu, co jsi nám ukázala v šatně." směje se plukovník a neodpouští si poznámku.
,,Po tom co jsme viděli, je víc než jasný, že chlap nejsi." přidává se poručík jízlivě a Kate je oba šťouchá loktem do žeber, zatímco se tomu sama směje.
 ,,Jste sprostí a nevychovaní a nikam s váma nepůjdu." tváří se Kate na oko uraženě.
,,Nevychovaní? Sprostí?" opakuje plukovník jako papoušek s nevěřícím výrazem a pak se rozesměje. ,,Hele taky jsem viděl, jak jsi se koukala!" nevzdává se plukovník.
 ,,Jako bych na vás měla co vidět." vyprskne Kate smíchy a obdaří oba muže vítězným pohledem. To už před sebou vidí dveře do kanceláře generál majora Carterové a tak ani jeden z mužů nemá čas jí to vrátit. Chvíli jim trvá, než se dokážou plně soustředit a uvědomit si vážnost situace a pak rázně zaklepou na dveře. Carterová, která právě dělá nějaké výpočty u stolu, na ně jen zavolá, aby šli dál a tak všichni postupně vstoupí. V pozoru salutují a čekají, než je Carterová vyzve, aby se posadili do pohovky. Carterová jim nabízí kávu, ale všichni včetně zmateného poručíka zdvořile odmítají a čekají na rozkazy od generála.
 ,,Je všem jasné co se tu stalo?" ptá se generál pro jistotu a nijak neřeší, že poručík ani nepokýval hlavou. ,, Goauldi se chystají napadnout naše stanoviště Gama a my jim v tom musíme společnými silami zabránit. Daniel právě vedle vyjednává s vyslancem Tokrů a ti nám snad také nabídnou pomoc. Takže tady jsou moje přímé rozkazy. Seržante Smithová a plukovníku Robertsi, vy se přesunete do letecké části SGC. Vezmete si jednu z našich nákladních lodí( což je hybrid pozemské, Goauldské a Antické technologie nazvaný HERAKLES F- 456. Jedná se o nákladní loď sestrojenou za spolupráce Tolánců. Loď je vybavena přenosným zařízením -transportními kruhy, zbraňovým systémem, štíty a maskováním). Poletíte okamžitě na stanoviště Gama, kde varujete výzkumné týmy před blížícími se Goauldy. Snad to stihnete. Nějaké dotazy?" rozkazuje generál.
 ,,Ne madam." zasalutují seržant Smithová a poručík Roberts.
 ,,Odchod." zavelí generál a pozoruje, jak oba odchází. Plukovník jde první a vede Smithovou do další části SGC, kde už na ně čeká loď. Nastupují a čekají na povel.
 ,,A pokud jde o vás, poručíku Perry, vy dostanete úkol ještě důležitější. Nenapadl mě nikdo jiný, kdo by se toho mohl zhostit a já mám teď spoustu práce s opravováním řídící místnosti a brány, takže půjdete místo mě do bílého domu. Musíte předat důležité dokumenty, které jsou v tomto kufříku." Carterová pokládá na stůl kovový kufřík na číselný kód. ,,Heslo k odemčení zámku je 5815. Jde o to, že nejspíš je v bílém domě jeden z Goauldů, nebo Greeků, který se tam infiltroval před nějakou dobou a teď představuje pro prezidenta přímé ohrožení. Taky chci, aby jste se zmínil o incidentu s Goauldským vyslancem. Doufám, že to vládnete a najdete ho." pousměje se Carterová a poručík vidí, jak je unavená starostmi ohledně brány. Letmo se usměje a v pozoru opouští kancelář.
 Mezitím už jsou Smitohvá a Roberts připraveni vyrazit na cestu. Chvíli čekají a pak jim věž v komplexu SGC povoluje start. Start je klidný a tichý, vylétají z hangáru a za pár minutek jsou na oběžné dráze a pozvolna vstupují do hyperprostoru. Oba sedí u řídícího panelu a pozorují dění před sebou, ze kterého by se jim asi brzy nudou zavřely oči.
 ,,Koukám, že asi máme před sebou dost času. Tak mě napadlo, že bych se na něco zeptal." vykládá plukovník, aby proťal nepříjemné ticho a trochu i nudu, která se do lodi tajně přikradla, jako černý pasažér.
 ,,Jen se ptej. Můžu ti teď tykat, že jo?" ptá se Kate a s úsměvem se na něj dívá.
 ,,Budu jenom rád. Zajímalo by mě, jak jsi se vlastně dostala k armádě a proč právě Hvězdná brána? Víš, už vím jakou máš ráda barvu, jaký jsou tvoje oblíbený filmy a že máš ráda jahodovou zmrzlinu a kačera Donalda, ale to je tak asi všechno co o tobě vím." mumlá si plukovník.
 ,,Kačera Donalda máš rád ty." zubí se Kate a na chvíli uhýbá pohledem. Benn souhlasně přikyvuje a čeká.
 ,,Víš." začíná Kate s hlubokým nádechem. ,,Vyrůstala jsem v Beverly Hills a měli jsme velkou zahradu s houpací sítí a takovýma těma stromama, co na nich sice neroste ovoce, ale jsou krásný. Každý večer kdy to bylo jen možný, jsem seděla venku v trávě, nebo se houpala v té síti a koukala na nebe. Koukala jsem na hvězdy a nemohla jsem se smířit s tím, že jsme jediní lidé ve vesmíru. Pořád mi vrtalo hlavou, jestli třeba na některé z těch hvězd, nebo planet, nesedí v trávě nějaká malá holčička, nekouká na oblohu a nepřemýšlí o tom stejném jako já." vypráví Kate s trochu rozpačitým úsměvem. ,,Myslím, že už jsi slyšel o mích rodičích, že pracovali taky u SGC a otec pak na Atlantis, ale já s bráchou jsme o tom dlouho neměli ani ponětí. Nenapadlo mě, že by moje milá maminka, co pekla úžasné muffiny s vanilkovou náplní, mohla být generál. " při té představě se musí i plukovník začít usmívat. ,,Byla jsem hodně zvědavá a děsný knihomol, což mi zůstalo. Hned jak jsem se naučila číst, tak jsem skoro denně chodila do knihovny a učila se latinu, egyptské hyeroglify, zajímala se o kulturu Máyů a Sumerů. Šlo mi to do hlavy hrozně rychle a taky mě to moc bavilo. Dost jsem se tím izolovala od ostatních dětí ve škole, protože zatímco oni si četli Šmoulíky, já si četla o Egyptských bozích a zkoumala obrázky hyeroglifů. Děti jejich koníčky vždycky rychle omrzí, ale mě ne a tak jsem se přihlásila na dějiny umění a pak se stala archeoložkou. Byla jsem nejlepší ve svém oboru a hodně se zajímala o mimozemské kultury, když mě vzali konečně do jednoho nejmenovaného projektu a zasvětili mě do tajů mimozemských civilizací a hvězdné brány. Vojáci mě přizvali ještě s pár odborníky ke zkoumání Goauldské průzkumné lodi, která se zřítila v Mexiku a pak už to šlo ráz na ráz, já jezdila po celém světě zkoumat vykopávky a nálezy v muzeích, jestli to nejsou Goauldské předměty: chodila hvězdnou bránou na jiné planety a tam dál zkoumala a sledovala cizí kultury. Mím velkým vzorem byl vždycky Daniel Jackson, ale neříkej mu to." culí se Kate. ,,Tohle je můj příběh.".
 ,,Wow. Měla jsi fakt štěstí." usmívá se plukovník.
 ,,Štěstí v neštěstí. Vždycky se pro kariéru musí něco obětovat a já ztratila přítele, stálejší kontakt s rodinou i kamarády.".
,,To je mi líto." mumlá Benn a kouká do hyperprostoru.
 ,,A co ty? Máš originálnější příběh?" ptá se Kate zvědavě. Benn otáčí tvář zpátky k ní a začíná vypravovat poněkud zkrácenější verzi:
 ,,Když mi bylo asi osm, dal mi táta maketu pistole. Už tenkrát jsem chtěl být buď vojákem, nebo policistou. Když jsem se pak rozhodoval, dal jsem se na cestu něco mezi tím. Šel jsem na výcvik pro S.W.A.T, kde jsem prošel. Ta práce mě bavila, ale při jednom zásahu jsem přišel kvůli blbosti mého nadřízeného o dva nejlepší kamarády a zároveň i dva moje nejlepší chlapy. Dal jsem výpověď a tomu plukovníkovi jsem rozbil hubu. Nikomu jsem ještě neřekl, co se tam tenkrát stalo a ty jsi jediná kdo to ví. Neví to ani moje máma. Chvíli jsem se jen tak poflakoval, když mi zazvonil telefon. Vlastně ani moc nevím, kde se jim vzal na stole můj spis, ale asi jsem byl nejlepší. Je to nudnej příběh, ten tvůj byl lepší." usmívá se Benn koutkem úst a všímá si, že z něj Kate pořád nemůže spustit oči.
 ,,A co myslíš, že tu vlastně dělá Matthew?" ptá se Kathrin a oba mají rázem co dělat, aby se nerozesmáli.
 ,,Věřím tomu, že je ve svém oboru hodně dobrej. I jako kámoš je asi docela fajn, ale to jeho zmatkování." směje se Benn už naplno.
 ,,Má dost dobrý hlášky a to jak je vždycky mimo. Líbí se mi hrozně ta jeho bezstarostnost , i když občas je to až nad rámec lidského chápání, vůbec." směje se Kathrin. 
,,Nejlepší je to jeho: Už jsem vám říkal, jak jsem jednou... a už to jede." směje se plukovník. ,,Pochybuju, že je pravda sotva polovina toho, co nám kdy vyprávěl. A taky nemůžu, jak vždycky nejvíc mluví s Tarisem, který mu na to řekne sotva pětislovnou větu a Matty pak úplně z toho zuří. " culí se Benn.
 ,,A dneska si pobrukoval American Idiot, když mu tam pomalu za zadkem lítaj jiskry a přes ten poplach je sotva slyšet vlastní slovo. Občas mám pocit, že je taky z jiné planety a žije v úplně jiném světě." směje se Kate, když se loď zatřese a něco ji vyvádí z hyperprostoru. ,,Co je? Vždyť jsme sotva v půlce cesty ke stanovišti Gama." nechápe Kate a tázavě se kouká na plukovníka, který zapíná všechny systémy a snaží se hyperprostor opět zažehnout, ale je to marné. Ze strany do nich najednou začíná pálit nepřátelská loď, která je pomalu oslabuje. Celá loď se otřásá a Smithová se duchapřítomně chopí ovládání na komunikaci a varuje cizí loď. ,,Přestaňte na nás pálit! Jinak budeme muset palbu opětovat." vyhrožuje, ale nepřátelská loď na varování nijak nereaguje a dál střílí. ,,Dochází nám energie do štítů. Jestli hned něco nevymyslíme a oni nepřestanou střílet, tak nás zničí." varuje Roberts , začíná po nepřátelské lodi pálit a plánovat únikový manévr . Chvíli soustředěně zkoumá okolí a všímá si neznámé planety nazelenalé barvy, kterou obíhají 3 různé měsíce bez prstenců.
 ,,Měl bych nápad. Mohl bych se na chvíli pokusit loď maskovat a využít poslední energii na přesun za ten červený měsíc. Je asi nejblíž. ". Kate souhlasně přikyvuje a nechává plukovníka jeho plán uskutečnit bez dalších poznámek, když má náhle pocit, jako by dostala facku. Plukovník se přehrabuje v krystalech ovládacího panelu a něco hledá. ,,Benne." mumlá Kate celá zmatená. ,,Právě teď jsem přišla na to co se tu děje. Uvědomila jsem si, že Goualdi nejdou po Stanovišti Gama, ale po členech týmu SG1! Jdou po nás a tohle byla jen léčka, jak nás dostat někam, kde to bude snadné." vysvětluje Robertsovi, který ji ale samým soustředěním vůbec nevnímá a dál se přehrabuje v krystalech. ,,Mám!" křičí Roberts po chvíli , sedá si rychle zpět do křesla u řízení lodi a daří se mu aktivovat maskovací zařízení. Rychle nahodí motory a letí směr odvrácená strana měsíce. Právě zalétávají za měsíc, když se celá loď znovu třese, světla blikají a kontrolky varovně svítí. Ten zásah je ochromí, že sotva stihnou uniknout a schovat se za měsíc. Tam jim dochází energie úplně, maskování selhává, takže loď se stává naprosto neovladatelnou a nefunkční. Pronásledovatelé se vůbec nevzdávají naděje a dál pátrají po nákladní lodi Herakles, kterou mají v rozkaze najít a zneškodnit..
 Plukovník nejdřív zkouší mačkat snad všechna možná tlačítka, než naštvaně udeří pěstí do ovládacího panelu a vztekle vykřikne.  ,,To není možný! Já to nechápu! Jak nás mohli vyhodit z hyperprostoru! Vždyť každej ví, že to nejde! Tohle neumí ani Goauldi!" vzteká se Benn, protože si to neumí logicky vysvětlit.
 ,,Já vím jak to je. Oni kašlou na nějaké naše Gama stanoviště. Jde jim o nás. O SG1, kterou chtějí dostat. Nejsou do Goauldové, ale Grekové, protože mají trochu jiný typ lodi a hlavně jiná písmena na ní! A když Grekové dokáží myslí zabít povzneseného Antika, dokážou i vyřadit loď z hyperprostoru v takové rychlosti, jakou jsme vyvíjeli. Vysvětlení proč mohou lodě v hyperprostoru cestovat nadsvětelnou rychlostí se různí: hyperprostor může být menší než obyčejný prostor a tím násobit účinek pohonu lodě nebo rychlost světla není bariérou jako v normálním prostoru (případně je rychlost světla v hyperprostoru větší a bariéra je tedy dál). Hyperprostor může být nespojitý, cesta v něm je potom sekvence bodů, mezi kterými se skáče, takže se mohli napojit na jeden ten bod a..."
 ,,Trochu pomaleji Smithová. Rozumím sotva polovině z toho co říkáš." křikne plukovník.
 ,,To je jedno. Hlavně teď musíme opravit nějak tuhle loď, protože jinak je po nás." mumlá Smithová.
 ,,Teď by se nám tu hodil ten cvok Perry. Ten by věděl, jak tu kraksnu zase rozletět." odpovídá na její myšlenku Benn.

Oválná místnost , všude popsané papíry, americká vlajka pověšená na zdi a její malá sestřička položená na stole hned vedle telefonu. A u dveří ochranka. Ano, ocitáme se v bílem domě, přímo v prezidentově kanceláři, kde právě poručík Perry čeká v pohodlném koženém houpacím křesle na prezidenta, kterému má předat důležité dokumenty s tajnými informacemi . Perry samozřejmě nezklame a nejprve se mu na křesle podaří zhoupnout tak, že padne dozadu naznak a ještě málem shodí ze stolu velkou skleněnou vázu za několik tisíc, zkouší jestli telefon na stole plně funguje, nenápadně prohlíží šuplík ve stole a nakonec se z nudy začíná prohrabávat volební propisky položené v kelímku na stole( samozřejmě si jednu dá jako suvenýr do kapsičky uniformy) a fotografie. Právě drží v ruce jednu z fotografií a pečlivě si ji prohlíží, zatímco se snaží dělat vtipné narážky:
 ,,Vypadá tu nějak tlustě." když to dořekne, prezident už stojí za ním s rukama za zády a s úsměvem se dívá na poručíka: ,,Asi budu muset zhubnout.".
 ,,Pane Prezidente promiňte, nevěděl jsem, že už jste přišel." salutuje poručík a počká, až se prezident posadí na druhou stranu stolu, uhladí si tmavě modrý oblek a položí si ruce s propletenými prsty na stůl. Pak na Perryho upírá svoje zelenohnědé inteligentní, přemýšlivé oči a pohledem ho vybízí, aby začal mluvit.
  ,,Já jsem poručík Matthew Perry a poslala mě za vámi generál major Carterová s tímhle kufříkem." říká Perry a obrovskou ránou praští na stůl s kufříkem a stihne u toho ještě rozsypat volební propisky po celém stole. Perry zadává kód a kufřík se s cvaknutím otevírá. Poručík podává prezidentovi papíry, které byly v kufříku a chvíli čeká, než si je prezident pečlivě přečte. ,,Pane, jistě víte o Grecích a Goauldech, kteří nám teď v jednom kuse vyhrožují, jako bychom neměli zrovna na práci nic lepšího, ale třeba je to určitý boj proti obezitě v americké populaci. Znal jsem jednoho chlapa z Bostonu a ten měl asi 300 kilo. Vypadal jako obří potící se kobliha a smrděl asi přes... promiňte, nechal jsem se unést. No a jak jste se dozvěděl, tak se k nám do SGC teleportoval Goauldský posel, chvíli něco žvatlal o tom, že se chce s vámi setkat a pak se odbouchl, jako terorista z Alkajdy. Zničil nám půlku vybavení a to si ani nedovedete představit, jak dlouho ještě budou tu jeho krev ze zdí sundávat všema možnýma saponátama a...promiňte. Podle informací, které se k nám dostaly, máme ale horší problém. Jeden z nepřátel se nejspíš právě teď nachází v bílém domě." na chvíli se poručík odmlčí a napij se trochy vody, kterou mu donesla prezidentova příjemná mladá sekretářka. ,,Ale nemusíte se bát, hlavně žádnou paniku pane." kouká na prezidenta vážně, ale ten jen nehnutě sedí s profesionálním úsměvem a se zájmem poručíka poslouchá. ,,No a jde taky o to, že ten nepřítel vynáší informace odtud o programu hvězdné brány a o utajovaném programu MERLIN."
 . Prezident se opře dozadu a pokládá si ruku na čelo. ,,Takže ten únik informací nebyl od vás, ale z bílého domu?" ověřuje si prezident, jestli poručíka správně pochopil.
 ,,Ani pane, přesně tak to je. Nejspíš." .
 ,,A proč nepřišla generál major Carterová?" zajímá se prezident , zatímco si poručíka zkoumavě prohlíží a přemýšlí, jestli to není blázen. ,, Má teď starostí až nad hlavu s opravami ohledně brány." odpovídá poručík pohotově.
 ,,Jak dlouho už o tomto víte?" ptá se prezident.
 ,,Máte to v těch papírech, pane." odpoví mu poručík tónem, jakým se mluví s malým dítětem. Prezident bere do ruky telefon, ihned hlásí pohotovostní stav a káže agentům, aby prověřili všechny zaměstnance bílého domu. ,,Ten telefon funguje." neodpouští si Perry poznámku a zvědavě se na prezidenta kouká.
 ,,Velmi vám děkuji, poručíku Perry. Můžu vás pozvat na oběd i za těchto okolností? Nesmíme vzbudit podezření." usmívá se prezident.  Perry chvíli přemýšlí a až pak mu dochází, jak to prezident myslel. ,,A dal by jste mi ještě prosím autogram? Přece jen jste nejslavnější osobnost v zemi." culí se poručík a ze stolu bere jednu z rozsypaných volebních propisek, zatímco druhou rukou podává prezidentovi kousek čistého papíru, na který chce od něj podpis. Pak jdou tedy na oběd.

 Smithová sedí unaveně v křesle a přemejšlí co udělat, aby se dalo alespoň zavolat z lodi na Zem a povolat letectvo do akce, ale žádný nápad nemá. Připadá jí to jako bezvýchodná situace a pomalu se začíná smiřovat s morbidní představou, že umře tam, kde to tolik miluje- ve vesmíru. Zatímco se zaobírá svými myšlenkami, Roberts se hrabe v různobarevných krystalech, ale k ničemu to vlastně není. Už neví co by zkusil a tak jen přehazuje bezradně krystaly, pak kouká na Smithovou, která vypadá dost mimo.
 ,,Asi se pryč sami nedostaneme." říká zklamaně plukovník a uhýbá před ní pohledem. Honem chce odvrátit téma na něco veselejšího a tak se po zadku šoupá ke Smithové a začíná na ni mluvit spíš o hloupostech.
 ,,Teď by se tu hodil cd přehrávač a dobrý cédéčko. Co vlastně posloucháš?" ptá se Benn a lehá si na břicho, opírá si o jednu ruku hlavu a druhou bubnuje bříšky prstů do podlahy nějaký jednoduchý rytmus známé písničky, kterou Kate téměř okamžitě poznává a na tváři se jí objevuje úsměv.
 ,,Znáš Beatsteaks?" zajímá se Kate a odhrnuje si vlasy z čela.
 ,,Co by jsi řekla?" usmívá se Benn a zabubnuje o něco hlasitěji.
 ,,To je moje oblíbená! Jane became insane." usmívá se Kate šťastně.
 ,,No vidíš, jsem se zrovna trefil." culí se. ,,Můžu se tě a něco zeptat?". Kate se usmívá a přikyvuje.
 ,,Neodpovídej, jestli nechceš. Zajímalo by mě, jestli máš na Zemi...přítele." ptá se Benn a Kate má pocit, že dokonce trochu zčervenal. Kate se trochu zaráží, sedá si k Bennovi na podlahu do tureckého sedu a začíná vyprávět. ,,Myslím, že jsi slyšel, když jsem na Atlantis mluvila s bratrem o Stephenovi. Nějak to prostě nedopadlo a od té doby, jsem ještě toho pravého nepotkala. " vysvětluje Kate a upřeně Benna pozoruje.
 ,,A co by jsi chtěla dělat, kdyby jsi nešla do armády a vlastně se nikdy nedostala k archeologii?" usmívá se Benn a odkládá černou vestu na podlahu vedle sebe, protože je mu horko.
,,Víš, už od malička jsem chtěla tohle dělat, takže tohle je můj sen. Je to sice vyčerpávající a jako každej mám občas pocit, že je toho na mě moc a nejraději bych celý den seděla u televize s hrnkem kafe, nebo jahodovou zmrzlinou." směje se Kate. ,,Ale mám svoji práci vážně ráda. A ty máš přítelkyni? " ptá se Kate s nepatrným zvědavým úsměvem a hladí Benna očima. Ten jen rychle zavrtí hlavou na znamení nesouhlasu.
 ,,Proč nemá hezkej kluk jako ty přítelkyni? Nejsi gay, že ne?" vybuchuje Kate smíchy, až se skácí na zem a červená se neuvěřitelným způsobem, že něco takového vůbec kdy vypustila z pusy.
 ,,Já jsem hezkej? To jsem dlouho neslyšel." říká skromně Benn. ,,Ne, na kluky vážně nejsem." směje se taky.
 ,,Jo, myslím si, že jste pohledný mladý muž." culí se Kate a Benn raději mění téma.
 ,,A co váš bratr? Jak už je dlouho na Atlantis a co vaši rodiče?" zajímá se. Kate se chvíli rozmýšlí a pak začíná se zápalem vyprávět o svém starším bratrovi a rodičích.
 ,,Víš můj brácha je jinej už úplně od malička. Rodiče se báli ho vůbec poslat do školky a pak do školy." vypravuje Kate a Benn ji hned přerušuje, aby se zeptal pro objasnění. ,,Proč se báli ho tam poslat?".
 ,,Víš, hrál si s jeho oblíbenýma angličákama stylem, že seděl na koberci před televizí a ty autíčka kolem něj volně poletovaly vzduchem. Díval se na ně a ony prostě poletovaly ve vzduchu, aniž by se jich dotkl. Uměl si tak podávat i věci z poliček, kam třeba nedosáhl. Dokážeš si představit, že by tohle udělal ve školce?" ptá se Kate a pozoruje, jak Benn kývá chápavě hlavou. ,,No a on byl vždycky spíš ten živější a výřečnější. Měl vždycky všude kolem sebe plno kamarádů a později i holek. Jenže byl jiný a rodiče chtěli, aby toho taky náležitě využíval. Ještě než otec zemřel, odstěhoval se Chris na Atlantis a zjevně se mu tam i dost zalíbilo. Prostě jsme nikdy nebyli úplně normální rodina." usmívá se Kate mile. ,,Máma to dost špatně nesla, když táta umřel, ale je to už docela dlouho, takže se s tím už dokázala srovnat. Navíc je klidně možný, že neumřel, ale povznesl se na vyšší úroveň bytí, jak už to u některých Antiků bývá. Co já můžu vědět." zamýšlí se Kate a znovu si odhrnuje neposedné vlasy z čela. ,,A co tvoje rodina?" zajímá se nejen ze zdvořilosti.
  ,,Moje máma byla vždycky hrozně starostlivá a moc se o mě bála, protože jsem měl dřív bratra, který ale umřel při porodu. Od té doby se o mě máma hrozně bála a neumíte si představit, jaké to pro mě bylo kolikrát utrpení. Teď ještě žije s otcem v Maine. " shrne to Benn krátce.
 Nastává chvíle ticha, kdy na sebe oba dva jen koukají. Jsou někde ztraceni ve vesmíru na nefungující vesmírné lodi, naprosto odříznuti od světa a je jen otázkou času, kdy je nepřátelé objeví. Benn se přisunuje ke Kate blíž, stále jsou v očním kontaktu a je mezi nimi v tu chvíli obrovská přitažlivost a sympatie, která je k sobě přímo žene. Kate znovu padají vlasy přes oči a Benn jí je jednou rukou jemně odhrnuje z tváře, pak ji jemně chytá za bradu a přitahuje ji k sobě, i když vlastně ani nemusí, protože se k němu naklání sama. Kate zavírá oči a jejich rty se potkávají v pomalém tichém tanci. Velmi něžně a pomalu se líbají a tím si konečně utvrzují vzájemnou přitažlivost, která mezi nimi panuje už od první mise. Kate se k Bennovi nakloní ještě víc a jednou rukou ho při líbání hladí vzadu ve vlasech, zatímco on jí rukou jede po zádech podél páteře. Po chvilce se od sebe pomalu odtahují a chvíli na sebe udiveně hledí, než se oba začínají zvedat a jdou si každý honem po své práci na lodi.
 Kate si sedá opět k řízení lodi a znovu s ním zkouší nějakým způsobem manipulovat, zatímco Benn se opět vrací k přesouvání krystalů, zatímco jedním okem pokukuje po Kathrin a za žádnou cenu nedokáže přemáhat úsměv koutkem úst. Kate se také téměř nedokáže soustředit na práci, aniž by po očku nekontrolovala plukovníka sedícího u krystalů.
 ,,Myslím, že jsem na něco přišel." hlásí Benn a vstává od krystalů. ,,Myslíš, že by záchranný model mohl doletět na tu planetu?" ptá se Roberts zamyšleně a jemně si prsty masíruje bradu.
 ,,Neměl by v tom být problém, ale v čem nám to pomůže?" nechápavě vrtí hlavou Smithová.
 ,,Napadlo mě, že by na té planetě snad mohla být hvězdná brána, kterou by se dalo přesunout na stanoviště Gama o dost rychleji, než nefungující lodí." šklebí se plukovník ironicky.
 ,,A když ne?" ptá se Kate se zdviženým obočím a koutkem úst do úsměvu.
 ,,Něco vymyslíme, Smithová. Jsme přece velký tým SG1, po kterém jdou dokonce Goauldi." směje se plukovník a gestem ruky ukazuje Kate, aby chvíli počkala, jestli se mu podaří nahodit motory, které se mezi tím trochu zklidnily.
 Opatrně přeletí nad planetu a začíná nastavovat na palubní desce navigaci, jam mají být moduly vystřeleny. ,,Katie, nastup si zatím do modulu. Já to hned nastavím." velí plukovník, Kathrin zamyšleně přikyvuje a usmívá se nad roztomilým oslovením, kterým ji plukovník obdařil. Právě když Smithová nastupuje do zácharného modulu, celá loď se znovu otřásá, protože je Grekové konečně našli a začínají po nich pálit. Plukovník co nejrychleji běží do modulu, který se hned jakmile do něj vběhne, uzavírá a poté se vystřelí. Hned jakmile jsou moduly mimo loď, Grekové znovu vystřelí a loď vybuchuje. Moduly se řítí obrovskou rychlostí i s Robertsem a Smithovou k zemi. Smithová a Roberts dopadnou v záchranném modulu na planetě tak nešťastně, že se Smithové při cestě modul poškodil a ona má ošklivou řeznou ránu na rameni. Přistání je tvrdé a oběma chvíli trvá, než se z kouřících modulů dostávají nohama na pevnou zem a hledají ztracenou rovnováhu.
 Smithová si se sykotem trhá tričko nad ránou a pokouší se z rány dostat kousek kovu, který jí tam uvázl. Bolestivě se jí stahuje obličej do grimasy a snaží se nevnímat ostrou řezavou bolest, která jí jde celou paží až do zad. Roberts se k ní hned vydává se starostlivým výrazem ve tváři, ale jinak je v naprostém
 pořádku. ,,Ježiši Kathrin, ty jsi zraněná?" hrozí se Benn a jí už ani nevadí, že jí říká Kathrin.
 ,,Trochu. Ani to moc nebolí, ale spíš se snažím dostat to ven, aby to tam nějak nezarostlo." lže Kate docela povedeně a prosí očima Benna o pomoc.
 ,,Potřebuju, aby jsi to vytáhl, Benne.".
 ,,Já...to...nevím..." snaží se vzpamatovat Benn, ale není to tím, že by se bál krve, nebo něco podobného už nedělal, ale bojí se, že ji to bude příliš bolet.
 ,,Sama to nezvládnu. Nejde mi to vytáhnout jednou rukou. Benne prosím." šeptá Kate a nervozně se rozhlíží po zarostlém palouku, na který dopadli.
 ,,Dobře." mumlá Benn i tak nesouhlasným tónem. ,,Na tři. Jedna, dva, tři!" počítá Benn a pak jedním rychlým škubnutím vytahuje kus železného plátku z rány. Kate bolestí křičí a oči se jí utápí v slzách bolesti. Rychle si na ránu přikládá proužek látky, který si prve urhla a pak si ránu nechává od Robertse ošetřovat, protože měl naštěstí v modulu i lékárničku s obvazy a desinfekci.
 ,,Díky." šeptá Kate vyčerpaně a snaží se otřít slzy, které jí tečou z očí. ,,A teď by mě zajímalo, co máte v plánu, plukovníku." zvážní Smithoví.
 ,,No nejspíš najít bránu a mazat na stanoviště Gama, co nejrychleji to půjde." říká plukovník polopaticky.
 ,,Zní to hezky, ale teď spíš něco reálnějšího. Co když tu ta brána nebude? Každá planeta přece nemá hvězdnou bránu a když ano, nemusí být už objevená." říká Kate pesimisticky.
,,Od kdy všechno vidíš tak černě?" ptá se plukovník se zdviženým obočím.
,,Promiň. Ale tak snažím se to brát ze všech stran." vysvětluje Kate.
,,Ze všech stran. Takže na rovinu ti říkám, že zrovna takhle jsem si naše
 první rande nepředstavoval." usmívá se plukovník koutkem úst a pozoruje, jak Kathrin vyprskne smíchy, ale úsměv na rtech jí mizí při pohledu na oblohu, kde se začíná rýsovat obrys nepřátelské lodi, která se rychle přibližuje směrem k nim.
,,Máme problém, pane." mumlá a začíná s plukovníkem utíkat od modulů pryč, ve snaze najít nějaký úkryt.
 
Ve velké luxusně vybavené jídelně bíleho domu, kde je v každém rohu místnosti kamera a i tak dveře jistí ochranka, sedí Perry u stolu s prezidentem, který ho pozoruje a vede s ním příjemnou konverzaci.
 ,,A co vy, poručíku? Máte děti?" zajímá se prezident zdvořile.
 ,,Ó ježiši jenom to ne." děsí se poručík na oko a směje se u toho. ,,Vy máte děti?" ptá se poručík s vykulenýma očima, které značí, že na nic tak hrozného už dlouho nemyslel.
 ,,Mám dcerku a syna. Jí je osm a jemu patnáct." říká prezident s úsměvem, při vzpomínce na svoje malé děti.
 ,,A jaký to je?" ptá se poručík se zájmem, jako by se mluvilo o nějaké nové realityshow.
 ,,Jaké je rodičovsví? Není to vždycky procházka růžovým sadem, ale stojí to za to. Malá Rose je taková princeznička, co má ráda koníčky, plyšáky a bárbíny. S Robem je to trochu horší, protože je to puberťák, ale dá se to vydržet." vypravuje prezident.
 ,,A jaké je to být prezident?" ptá se poručík se zájmem a pochutnává si na speciálním kuřeti na ananasu.
 ,,Je to vlastně skoro jako každá jiná práce, až na rozdíl, že musíte říkat, co se sluší a má a taky jste pod neustálým dohledem. Jste vlastně ten nejhlavnější cíl všech teroristických organizací a mimozemšťanů, takže  musíte  být velmi opatrný. Záleží vám nejvíc na vašem lidu a nezbývá vám na rodinu tolik času, kolik by jste chtěl." vypravuje prezident poutavě a povoluje si u krku kravatu.
 ,,To je zajímavý." mluví poručík s plnou pusou, od které mu odlétávají malé drobečky všude okolo. K prezidentovi míří vysoký ramenatý muž s tlustou složkou v ruce, který právě do jídelny přišel. Uctivě ho oslovuje a pokládá před něj složku, aby se pak mohl postavit k ostatním, kteří tuto místnosti hlídají.
 Prezident otvírá složku od agenta a prohlíží si množství fotografií, které v ní jsou. Poručík je nahnutý přes stůl a dívá se také i když si není jistý, jestli je to určeno i pro jeho oči. Na fotkách jsou zaměstnanci bílého domu.
 Prezident jemným pokýváním prstů zved agenta opět k sobě a začíná mu vydávat pokyny. ,,Takže tyto fotografie dejte SG týmům. Rychle a nenápadně." usmívá se prezident profesionálně a gestem ruky agenta od sebe zase odhání. SG týmy dorazily v osobních autech po šestičlených skupinkách přestojeni za organizátory a mají za úkol, všechny zaměstnance bílého domu prohlédnout.
 ,,Dáte si ještě jahodové želé se šlehačkou?" nabízí prezident usměvavému poručíkovi, který se zase něco dozvěděl a hlavně, že má novou skvělou historku nejen o obědu s prezidentem, ale i jeho podpis s věnováním.

Smithová s pořezanou krvácející rukou sotva jde i přes to, že ji Roberts podpírá a jdou docela pomalu. Připadá si hrozně slabá a malátná. Roberts se rozhoduje, dát jí zase na chvíli pauzu, aby si oba odpočinuli i když nešli moc dlouho. Mezitím se krajina kolem nich změnila z listnatého lesíka na vyšlapanou hliněnou cestu vedoucí kolem ledově chladných skal řidce porostlých zelenkacým mechem.
 Blíží se soumrak a jim to připadá, jako by pochod tval celou věčnost. Smithová si unaveně sedá na jeden bludný balvan, který stojí u cesty a unaveně pozoruje Robertse, který si beze zbraně stoupá k jednomu ze stromů a pečlivě kontroluje okolí, jestli tam není schovaný nevýtaný návštěvník. Smithová si kontroluje ránu, která už naštěstí skoro nekrvácí a krev začíná zasychat.
 ,,Všechno bude dobrý. Je tu používaná cesta, po které určitě nebude problém dostat se do nějakého města." pokouší se Roberts o povzbudivý úsměv, zatímco dál obhlíží cestu. Vypočítal si, že jejich šance na dostání se z planety je sotva 11 %, ale snaží se, aby na něm obavy nebyly poznat.
 ,,Plukovníku nejste tak daleko na to, abych na vás neviděla a neprokoukla vás falešný bezstarostný úsměv, kterým se mě snažíte uklidnit. Jestli jste zapomněl, mám vás prokouklého pomalu líp, než svého vlastního bratra. Nejsem najivní." dívá se seržant vyčítavě a vstává z kamene, aby mohla prozkoumat nedalekou jeskyni, která vypadá jako vhodný adept k přespání. S Robertsovou pomocí se vyškrábe do kamenitého svahu, který vede k jeskyni a pomalu do ní oba vstupují.
 Na první pohled se zdá jeskyně prázdná a až na nepříjemnou vlhkost a chlad, je to příjemné místo na přenocování. Plukovník nechává Kathrin i přes její hlasité chvíli samotnou, protože jde do okolí jeskyně nasbírat nějaké dřevo, ale brzy se vrací s plnou náručí větví, které by podle jeho názoru mohly stačit na přečkání noci. Rozdělává oheň a snaží se, aby pokud možno nemohl být viditelný zvenku. Dává Smithové pro jistotu antibiotika v prášku, aby se do rány nedostala nějaká infekce, která by tam mohla udělat ještě pořádnou neplechu a ve světle plamenů ohně pozoruje, jak Kate schoulená do klubíčka pomalu usíná a hnědé vlasy jí padají do unaveného obličeje. Až si je naprosto jistý, že seržant už spí, lehá si poblíž a také brzy vyčerpáním z pochodu usíná také.

,,Napadlo mě, že po tak vydatném obědu...." začíná prezident, zatímco si upravuje sako a Matthew mu skáče do řeči. ,,A taky moučníku!" usmívá se poručík celý šťastný a stále dokola si prohlíží prezidentův podpis na kousku papíru.
,,Samozřejmě." nenechává se vyvést  hlava spojených států a dokončuje svoji myšlenku: ,,Mohli by chom se projít po bílém domě.".
,,Jasně! To by bylo skvělý!" odpovídá poručík nadšeně a nedává na sobě vůbec znát zamyšlení. Agenti jdou pochopitelně s nimi, ale drží si odstup.
,,Jak jste spokojený se svými kolegy z SG1 a s generál majorem Carterovou?" zjišťuje prezident.
,,Řeknu vám na rovinu, že lepší ženskou, než je generál major Cartetová jsem hodně dlouho nepotkal. Je svá, milá, přátelská, dělá správná rozhodnutí a nehraje si na boha. Dokáže být ale taky pěkně tvrdá, to vám říkám, pane. A tým..." zamýšlí se poručík a přivírá při tom soustředěně oči, jako kouzelník, co se chystá provést jeden ze svých nejtěžších triků. ,,Jsou to jedni z nejlepších a je to na nich i vidět. Vycházíme spolu a věříme si, pane." usměje se nakonec.
 ,,Četl jsem zprávu z jisté planety, jejíž název si stejně nejsem schopný zapamatovat, ale byla tam goauldka Pandora a chtěla na zemi poslat nějaký vir, jak jsem slyšel. Někdo z vašeho týmu, myslím, že to byla seržant Smithová, ale ruku do ohně bych za to nedal, jí prý vyzradila všechny naše technologie a plány." mračí se prezident trochu rozmrzele.
,,Byla pod vlivem jakéhosi zařízení, pane prezidente." vysvětluje poručík.
,,A co váš velitel? Ten Roberts? Jaký je?" zajímá se prezident a zjišťuje, že by byl schopný si s poručíkem povídat celé dny a pořád by se měl na co ptát a co dozvídat. Je to pro něj nesmírně zajímavý člověk a s nikým podobným se za celý svůj život ještě nesetkal.
,,Plukovník je podle mě dost dobrý chlap , až na to, že si naivně myslí, že umí střílet líp, než já. Sice dost tajnůstkář, co se týče jeho sloužení u S.W.A.T a rodiny, ale jinak je fajn. Je trochu jako jeden můj kamarád ze střední školy. Vlastně jsem šel z devítky na střední a hned jsme si padli spolu do noty..." začíná svoje vyprávění poručík a tentokrát ho přerušuje
 prezident. ,,A kam jste chodil do školy?" ptá se.
,,Tam to asi nebudete znát.".
,,Co vy víte, Matthew." vybízí ho hlava státu trpělivě.
,,V Los Angeles jedna taková zapadlá škola s technickým zaměřením." vysvětluje Perry neurčitě.
,,Tam chodí myslím můj synovec." usmívá se prezident a pokračuje dál po chodbě.
,,Vážně? No to je dobrý. No a ten kámoš byl upovídaný ještě víc než já a to o dost. Pusa se mu skoro nezastavila, ale nikdy mi neřekl, od čeho má jizvu pod levým okem. Je to jen nepatrná jizvička, ale nikdy v životě mi neřekl, co se mu stalo..." vypravuje poručík, když k nim dobíhá jeden z převlečených lidí z SGC a rychle prezidentovi šeptá do ucha : ,,Našli jsme ho, pane prezidente. Jsme připraveni zasáhnout. Ten muž nebyl na žádné z fotografií, kterou jsme obdrželi." říká muž v civilu už polohlasně, takže ho slyší i poručík.
,,Pane, rád bych se k týmu připojil, jestli je to jen možné." prosí poručík, který si za žádnou cenu nechce nechat ujít akci, ať už kvůli tomu samotnému pocitu, že se něco konečně děje a také proto, aby měl co vyprávět Smitohové, Robertsovi a Tarisovi i když je pravda, že by pro něj nebyl problém, si příběh domyslet.
,,Samozřejmě. Děkuji vám za příjemně strávené odpoledne." usímvá se prezident profesionálně a nechává se odvést agenty do bezpečí. Perry hned odbíhá s jedním členem týmu SGC a spolu s týmem se pak připravuje na akci, která ho čeká a které se nemůže dočkat. Obléká si volné jeany a zelené pořadatelské tričko, pod kterým schovává tenkou neprůstřelnou vestu. Jde do velkého sálu s pódiem, u kterého se těsná asi desítka lidí včetně mladého muže se strništěm na bradě a nepřirozeně zelenýma očima, které netrpělivě vyhlížejí, kdy se na pódiu objeví prezident se svojí nově připravenou řečí. Jakmile je si Perry jistý, že nastává vhodná situace a čas, dává rozkaz všem, aby zasáhli. Týmy se vrhají s namířenými zbraněmi na převlečeného agenta, který nechápavě civí a zatím nic neříká. Jamile je úplně obklíčen, začíná mu Perry osvětlovat skutečnost, zatímco na pódium právě přichází prezident s milým úsměvem na tváři. ,,Odhalili jsme tě a teď už si s náma zahrávat nebudeš." vrčí poručík na agenta, který nečekaně vytahuje z kapsy saka zařízení podobné tomu, co měl posel v SGC, než vybouchl a mačká ho.
 Věc začíná blikat stejně fialovým světlem, jako v SGC a Perry duchapřítomně vydává rozkazy. ,,Schovejte se a kryjte prezidenta!" křičí na všechny a  sám se vrhá po převlečeném agentovi, kterého strhává k zemi a odtahuje ho rychle za jeden ze sloupů, které zdobí sál. Zařízení najednou přestává blikat i vydávat vysokofrekvenční zvuk a Perry si všimá na ruce agenta výrostku, kterým zřejmě zařízení ovládá a díky přerušení to celé nevybuchlo. Perry se dívá na nepřítele ležícího na zemi a neodpouští si poznámku na jeho adresu: ,,Příště si nekupuj nic made in China, i když ti tvrdí, že je to kvalitní." . Pak se k agentovi vrhají zbytky týmů, kterého nejdříve svazují a hned následně odvádějí z dosahu prezidenta, který se spokojeně a především úlevně usmívá a žene se k Perrymu, aby mu pogratuloval.
 ,,Byl to skvělý zásah a nebýt vás, nemusel tu nikdo z nás už být. Nesmírně si cením toho, že by jste pro mne položil život a nezůstanete bez odměny. Nechám vám dát medaily za statečnost, poručíku!" vychvaluje ho prezident a hned zase odchází za svými povinostmi, které ho volají.
,,Nemohl bych být prezident." mumlá si pro sebe poručík zadumaně a pak si zase začíná pískat American Idiot, zatímco si jde houpavým bezstarostným krokem z Bílého domu.

Je ráno a u dohořívajícího ohně se probouzí Kate, která má celá záda rozbolavělá od zraněné ruky a nepohodlné studené země, na které leží. Chvíli zamyšleně kouká do čoudícího ohýnku, který hltavě lapápo vzduchu svými oranžovými plamínky, které už stejně skoro nehřejí a pak se pomalu zvedá do sedu, zatímco se snaží namluvit si, že je jí teplo. Roberts stále ještě spí schoulený u ohně a klidně tiše oddechuje. Kate klidně vstává a chce se jít projít po ránu  na čerstvém vzduchu, ale hned od vchodu do jeskyně zahlédne jejich nepřátele, kteří na ně útočili ve vesmíru. Při pohledu na Greka si vzpomíná na nepříjemný incident na Atlantis, kde ji jeden z nich odhodil ohromnou silou do protější zdi, že na chvíli ztratila vědomí. Rychle se vydává probudit plukovníka, třese s ním zdravou rukou a pozoruje jeho nechápavý pohled, který se pozvolna mění v překvapený.

Pokračování příště…….