1.Díl příběhu - Nová Hrozba
1.Díl - Nová Hrozba
Ozývá se zaťukání na tlusté dveře vyrobené z tmavého pevného dřeva. Hubený vysoký muž s pečlivě upravenými tmavými vlasy sedící u moderního stolu v oválné pracovně zalité jarním sluncem proudícím velkým oknem, které je umístěno za stolem; zvedá hlavu od několika lejster a pohled upírá na doposud zavřené dveře. Právě se nachází v Bílém domě. Na jeho stole se mimo formulářů nachází i miniatura americké vlajky, sada luxusních per, nebo telefon do ucha- vše má své přesně určené místo.
Do místnosti nakukuje na první pohled velmi sympatická mladá sekterářka s blond vlasy sahajícími do půli zad, oblečená je do padnoucího elegantního černého kostýmku od Dianteho. Na plných rtech se jí na krátkou chvíli zatřpytí průhledný lesk na rty a ona promluví velmi příjemným mladistvým hlasem:
,,Pane prezidente, moc se vám omlouvám za vyrušení, ale máte návštěvu. Přijmete ji?" pronáší jako ještě trochu ustrašená začátečnice přes veškerou snahu o sebejistotu, protože stále nemůže uvěřit tomu, že pracuje v samotném Bílém domě. ,,Samozřejmě. Ať jde dál." řekne muž vlídným hlasem a už ze zvyku si zkontroluje černou kravatu uvázanou okolo krku. Patří mezi ten typ reprezentativních mužů, kterým sluší téměř každý oblek, nebo uniforma a vzbuzuje zasloužený respekt bez jediného slova. Byl zvolen do funkce před více než rokem a ukázal se jako velmi rozumný muž před hranicí středního věku, kterému nejde jen o peníze, ale i o blahobyt národu. Sekretářka o něco víc otevře dveře s pozlacenou klikou a do místnosti vstupuje postarší muž bílé pleti ve tmavě modrém obleku, pod kterým mu vykukuje límeček čistě bílé košile. Sekretářka opatrně zavírá dveře, aby nezpůsobila nějaký hluk a vrací se ke svým ostatním každodenním povinnostem.
,,Pane prezidente, mé jméno je Hanry Gadse a jsem vedoucí bezpečnosti planety Země." pousmívá se poněkud rozpačitě, jako každý kdo má tu nesmírnou čest spatřit amerického prezidenta na vlastní oči a rukou si prohrabuje trochu neposedné černé vlasy s prvními stopami šedin.
,,Pane Gadsi, posaďte se, prosím." prohlásí hlava státu obvyklou frázi a elegantním pohybem ruky ukazuje na tmavé už od pohledu pohodlné křeslo na druhé straně stolu. Prohlíží si muže s neskrývaným zájmem a nabízí mu hrnek kávy, ale muž s rozpačitým úsměvem odmítá. Je na něm vidět určitá nervozita i když má ruce složené v klíně.
,,Takže pane Gadsi, s jakou věcí jste mě přišel seznámit?" ptá se prezident konverzačním tónem pokládajíc ruce na svůj pracovní stůl, kde pak proplete prsty a pozoruje nervozního muže. Ten se ještě jednou trochu ošívá v křesle a konečně spustí již předem připravenou řeč, která má prezidenta varovat před nesmírným nebezpečím, aby mohl prezident nějakým způsobem začít urychleně jednat. ,,Pane prezidente, Země se ocitla v obrovském nebezpečí stejně jako téměř celý vesmír. Greeksové chtějí napadnout naši planetu, zničit ji jako už mnoho jiných v ostatních galaxiích a navíc je tu také hrozba ze strany nepřátelských Aliancí a to nepočítám Goualdy. Musíme začít urychleně jednat, protože jinak ...pfff." při slově pfff Hanry rozhazuje rukama, jako při velkém výbuchu. Jeho zornice jsou rozšířené vzrušením i strachem a on se snaží nepůsobit tolik vyděšeně, jako ve skutečnosti je.
,,Víte to určitě pane Gadsi?" měří si jej pohledem prezident ve snaze získat trochu času na vymyšlení řešení tohoto celosvětového problému. ,,Ano, pane. Mám s sebou nějaké materiály, které to všechno jen dokazují. Pane prezidente, mohu je-" v té chvíli je vědec přerušen prezidentem, který se tváří pevně rozhodnut problému čelit. Už ví jak.
,,Já vám věřím, pane Gadesi. Velmi vám děkuji za informace a dál mě průběžně informujte o vývoji situace. Vaše materiály si velmi podrobně prostuduji, takže mi je nechte prosím u slečny Peacové." praví prezident s bradou nahoru a snažíc se, aby zněl jeho hlas klidně, i když je to v tu chvíli nesmírně složitý úkol. Jakmile za Hanrym Gadesem zaklapnou dveře, chopí se prezident telefonu, vytáčí číslo a po prvním zazvonění je hovor přijat.
,,Tady prezident spojených států amerických. Vydávám okamžitý rozkaz: Opět rozjeďte program SGC a to co možná nejdřív. Tedy s okamžitou platností." zavelí vzrušeně a při tom kouká z okna, jaký je hezký sluneční den a přemýšlí, jak rychle by mohl skončit.
,,Rozkaz pane prezidente." ozývá se hrubý mužský hlas na druhé straně telefonického spojení a zachmuřený prezident hovor končí.
Ocitáme se ve vesmíru na spojenecké Tollánské lodi Nemesis, která obsahuje mnoho nových technických materiálů, ale staré štíty, které jsou slabé proti nepřátelským útokům ze strany spojených sil Ori a Replikátorů. Tollánský kapitán se snaží spojit se svojí planetou.
,,Tady velící důstojník lodi Nemesis. Jsme napadeni Spojenými silami Ori a Replikátorů, potřebujeme posily!" křičí do zařízení spojující vesmírnou loď s planetou, velící důstojník Tollánské lodi otřásající se pod náporem střel ze strany Ori.
,,Cože? Zopakujte prosím vaše hlášení Nemesis. Velmi špatně vás slyšíme." ozývá se Tollánské planety a vesmírná loď se opět celá otřese a dokonce na okamžik začnou poblikávat světla.
,,Kapitáne vyhodili nám štíty, rychle ztrácíme energii, museli poškodit hlavní zdrojovou jednotku reaktoru a regulační štítové nosiče." ozývá se jeden z Tollánských bojovníků stojící u řídícího panelu lodi. Na ovládacím panelu červeně svítí množství kontrolek, lodí se ozývá výstražné vyzvánění a celá loď se otřásá.
,,Napadli nás Ori!" křičí velící důstojník lodi Nemesis do zařízení. Náhle vše pohlcuje ostře bílé světlo. Z lodi spojených sil Ori a Replikátorů je vidět výbuch Tollánské lodi.
Nyní jsme v rozsáhlém komplexu SGC, který se nachází na hranici U.S.A a Kanady. Píše se konec června roku 2020, což je přibližně tři měsíce po rozhovoru prezidenta spojených států amerických a vědce jménem Hanry Gades, který ho varoval před hrozbou blížící se z vesmíru. Nový komplex SGC je opravdu rozsáhlá budova i když na první povrchu ne nějak zvláštní. Je to dvaceti patrová budova, která má místnosti jak na povrchu, tak pod zemí, kde se nachází hvězdná brána. Okolí komplexu SGC je střeženo ozbrojenými jednotkami SGC, které mají za úkol nevpustit žádnou nepovolanou osobu dovnitř. Navíc je komplex chráněn silovým polem, které má zabránit útokům jak z vesmírné orbity, tak útokům pozemních jednotek, nebo vstup nepovolaným osobám- je to infračervené tepelné silové pole. Komplex je rozsáhlý nachází se tu i jiné budovy, takže komplex tvoří 20 kilometrů dlouhé plochy, na kterých se nachází i laboratoře, garáže , zkušební budovy, hangár pro letouny F-606 a přistávací plocha pro novou mateřskou lod planety Země- Darius, což je mateřská loď typu X500.
Do kovového výtahu nastupuje na první pohled velmi sympatický světlovlasý muž, kterému je okolo 27 let. Na sobě má rozepnutou modrou košili se vzorem od Dieselu, pod kterou mu zvědavě vykukuje čistě bílé tričko, pod kterým se rýsuje hezky vypracované břicho. Dále je oblečen do volných modrých jeanů s hlubokými kapsami a na nohou má obuté černé kecky značky Converse s bílými tkaničkami. Rozvážně vstupuje do výtahu a mačká tlačítko patra, které je v podzemí. Dlouhou chodbou k němu běží tmavovlasý muž střední postavy, který vypadá, že se oblékal poměrně ve ve velkém spěchu vzhledem k jeho rozcuchaným vlasům a pomačkanému červenému tričku. Volá na muže ve výtahu, aby na něj počkal. Příjemný chlapík ve výtahu na něj zvedá své hezké modrozelené oči a s úsměvem na tváři mačká postranní tlačítko na otevření dveří, které se otevírají dokořán a muž čeká.
,,Díky pane, zachránil jste mi život, aniž by jste o tom věděl." vbíhá udýchaný muž do výtahu a pokouší se o úsměv. Poté si unaveně prohrabuje hnědé krátce střižené vlasy do nějakého slušnějšího účesu.
,,Není za co. Kam jedete?" ptá se chlápek v modré košili a upírá svůj pohled na ovládací panel výtahu.
,,Úplně dolů. Mimochodem jsem Matthew. Poručík Matthew Perry." představuje se udýchaný muž a nastavuje ruku ke stisku.
,,Plukovník Bennet Roberts." přidává se modrooký muž a krátce, ale pevně, stiskne poručíkovi ruku. Poté mačká tlačítko příslušného patra a trochu si upravuje modrou košili se vzorem draka na kapsičce.
,,Nějak jsem zaspal, dřív se mi to stávalo téměř pořád, ale v poslední době se to už zlepšuje. Prostě jsem neslyšel budík. Myslíte si, že je to už lepší?" ptá se s jistou sebekritikou v hlase Matthew a přestává si upravovat vlasy.
,,Řekl bych, že o něco ano." pousměje se Benn pozorujíce jeho vlasy.
,,Kam se chystáte vy, Benne? Můžeme si tykat ne?" ptá se poručík Matthew Perry snažíc se přece jen nějak ještě doladit svůj vzhled a narovnat si zmuchlané červené tričko s černým ozdobným nápisem: I am rock! .
,,Můžeme si tykat, Matthew. Alespoň v soukromí. Jdu do SGC, protože mě povolali i když vlastně pořádně nevím o co půjde. Odmítli mi říct podrobnosti po telefonu. Vím jen to, že se jedná o nějaký tajný projekt, ve kterém má prsty vláda. Jsem docela zvědavý, Matthew. " směje se plukovník Roberts s pohledem upřeným na kovové dveře, které se ještě neotvírají.
,,Tak to zřejmě budeme spolupracovníci, Benne, protože já jsem tam taky povolaný. Mimochodem jsem odborník na technologii, neboli dělám technologicko vesmírný výzkum technologií z jiných planet v projektu Ares. Co děláš ty?" zubí se pýchou Matthew a pozoruje, jak se dveře s cinknutím otevírají.
,,Jsem specialista přes bojové mise. Provádím průzkum terénu a připravují bojové mise jak kdo se má kam rozmístit a tak dále. Co jsi dělal předtím?" ptá se trochu zamyšleně Benn i když mu na tváři pohrává milý úsměv. Spolu vystoupí z výtahu a vydávají se chodbou do konferenční místnosti, kterou si našli v plánku.
,,Chvíli jsem byl u letectva, ale to mě nebavilo a tak jsem se začal specializovat na technologie, které jsme dostávaly z galaxie Pegas. Je to úžasný obor. No a před dvěma týdny mi volali dokonce až z Bílého domu. Víš, první co mě napadlo bylo, že se kamarádi z party zase opili do němoty a dělají si ze mě srandu, to oni fakt rádi. Třeba jednou mi jen tak ze srandy volali, že jsem vyhrál v loterii sto tisíc a já si ten den vážně vsadil a tak říkám: Jak je to možné? A oni se do toho telefonu začali hrozně smát, jsou občas jako malé děti. No, ale z toho Bílého domu ten telefon vážně by a tak jsem tady. Kde jsi sloužil ty?" směje se poručík při vzpomínce na kamarády.
,,Chvíli u SWAT(jednotka rychlého nasazení). Pak jsem odešel a dál-." v tu chvíli Bennetovo vyprávění přeruší poručíkova otázka.
,,Proč jsi odešel?" ptá se zvědavě a dál kráčejí chodbou mezi zavřenými dveřmi.
,,To je jedno." zavrtí hlavou plukovník na znamení, že o tom tématu už nebude dál hovořit.
Chvíli mlčky kráčí bok po boku a jediný zvuk, který se chodbou nese, je odraz jejich kroků od okolních stěn. Matthew si dá ruce do kapes svých černých jeanů a tváří se zadumaně. Kráčejí s jistou hrdostí, mají pevný postoj a rovná záda. Ticho přeruší poručík Perry, který se zdá být chaotická osoba. ,,Neměli jsme si s sebou brát nějaký náš spis, nebo hodnocení. Že ne?" ptá se s trochu zmateným a částečně omluvným výrazem ve tváři plukovníka.
,,Ne, to ne. Řekli mi po telefonu, že všechny potřebné dokumenty si už zajistili. Pro ně to určitě nebyl těžký úkol." usmívá se s jistým pochopením pro Perryho zmatkování a jde dál.
,,Odkud jsi Benne?" ptá se tentokrát trochu zamyšlený Matthew.
,,Jsem z New Yorku. A ty?" říká plukovník Roberts a hledá správné dveře.
,,Z Los Angeles." usměje se poručík.
,,Město andělů, co? Tam bych se taky jednou rád podíval." říká Bennet a dál hledá konferenční místnost.
,,Je to tam vážně krásné. Já už v New Yorku byl, ale je to tam jako v obrovském mraveništi. Moc se mi tam nelíbilo." culí se Matthew a také se dívá po dveřích do konferenční místnosti, kde se mají hlásit.
,,Stejně mě už zajímá, o co půjde." mumlá si napůl pro sebe poručík Perry.
,,To mě taky." přitakává Benn zamyšleně na jeho poznámku a to už oba stojí přede dveřmi do konferenční místnosti.
,,Asi bych měl zaklepat." poznamená zmateně poručík Matthew Perry, upravuje si tričko a pak několikrát krátce zaťuká na dveře. Téměř okamžitě je také otvírá. Ocitají se ve velké místnosti s dlouhým tmavým stolem, okolo kterého jsou postaveny pohodlné židle. Dále se v konferenční místnosti nachází automat na kávu, skříň s policemi na potřebné dokumenty a mapa galaxie Orion a několika dalších. V čele stolu sedí pohledná žena s krátkými světlými vlasy. Je oblečená do černé vojenské uniformy a je skloněná nad hromadou papírů týkajících se komplexu SGC, které jsou trochu rozházené po stole, jak se v nich přehrabovala. Plukovník Robert si všímá jejího jména, které má vyšité nad kapsou uniformy- generál major Samantha Carterová. Ta k nim překvapeně vzhlédne od lejster a plukovník s poručíkem okamžitě zasalutují stojící v pozoru s kamenným výrazem ve tvářích.
,,Hlaste se." vyzývá je generál major Samantha Carterová i když už předem ví, s kým má tu čest.
,,Poručík doktor Matthew Perry." zahlásí poručík stále stojící v pozoru a zjevně nesvůj, vzhledem k zjištění, že komplexu SGC velí žena.
,,Plukovník Bennet Roberts." zahlásí plukovník s kamennou tváří.
,,Posaďte se pánové." vyzývá je generál Carterová a složí spisy ze stolu do úhledné hromádky. ,,Kávu?" ptá se s milým úsměvem na tváři a pečlivě si je měří pohledem. Poručík se trochu neklidně ošije a oba dva se posadí.
,,Ne, děkuji vám." uvolní se plukovník a mimoděk si přejede rukou po košili. Poručík jen zavrtí hlavou na znamení nesouhlasu.
,,Dobře. Tak tedy začneme tím nejspíš nejdůležitějším- proč jste vlastně tady. Vy a ještě další dva vybraní ze stovky možných kandidátů jste byli vybráni a budete předvojem a zároveň i hlavním týmem SGC. Tento program byl před dvaceti lety uzavřen, protože vláda se domnívala, že Země je mimo jakékoli nebezpečí. Tými SGC byly propuštěny, nejdůležitější tým SG1, ve kterém jsem mimochodem byla i já, se rozpadl. Vyhráli jsme nad nepřáteli a tak se každý z nás vydal jinou cestou. Když bylo nebezpečí zažehnáno, Země se spojila s několika mimozemskými kulturami, Asgardy, Tollánskou federací, Tok'ry a začali jsme využívat technologii získanou z galaxie Pegas a to z města, které osídlovala Antická kultura. Země se tak celkem pochopitelně dostala na vyšší technologickou úroveň a stala se mimořádně vyzbrojenou proti nepřátelským silám. Díky spojení vznikla mimozemská aliance, do které už Země patří a bojovali jsme se spojenci proti zlu. Teď se ale hrozba vrátila v podobě Greků, odboje složeného pouze z Goauldů a také Aliance tvořené Replikátory a Ori." vysvětluje Samantha.
,,Takže je Země bezprostředně ohrožena?" ptá se jí pro upřesnění plukovník Roberts.
,,Ano plukovníku. Máme sice spojence, ale nepřátelé jsou velmi silní. Před třemi měsíci jistý vědecký pracovník jménem Hanry Gadse z nejmenované výzkumné organizace navštívil prezidenta U.S.A. a seznámil ho s tímto problémem. Prezident vydal okamžitý rozkaz, který zněl: opět rozjet program SGC." odpovídá generál Samantha Carterová a tváří se při tom nesmírně vážně.
,,A co je tedy naším úkolem?" ptá se trochu nechápavě poručík, zatím co tiše bubnuje prsty do stolu.
,,Víte, co je to Hvězdná brána?" ptá se s mírně pobaveným úsměvem Cartrová.
,,Slyšel jsem o tom. Přece jen jsem odborník přes technologii. Takže, Hvězdná brána je zařízení, které vytváří červí díru, jenž umožňuje cestování mezi jednotlivými branami na různých planetách. Je to vlastně něco jako obrovský kruhový teleport. Hvězdná brána byla sestrojena Antiky před několika tisíci let a je vyrobena z mimozemského materiálu zvaného naquadah. Váží okolo třiceti tun." vykládá a tváří se při tom naprosto profesionálně. Sklidí obdivný pohled ze strany generála Carterová, která prohlásí:,, Věděla jsem sice, že jste odborník přes technologii, ale tento výklad byl vzhledem k vaší specializaci velmi dobrý. Sama bych měla potíže říct to lépe.". Matthew nepatrně zrudne, ale dál se snaží tvářit se profesionálně.
,,Ale červí díra jde udržet jen 38 minut. To je značná nevýhoda." poznamená plukovník, který už o tom také něco slyšel i když ne tolik, jako poručík Perry.
,,Tady na Zemi je Hvězdná brána?" upře na generála vážný pohled poručík Perry, který už něco odtušil a zjevně dost napjatě očekává odpověď.
,,Ano, na Zemi je Hvězdná brána, která byla nalezena při vykopávkách v Gíze. Více by vám o tom mohl povyprávět můj kolega z SG1 Daniel Jackson. Ta Hvězdná brána je v tomto komplexu." usměje se profesionálně Samantha a kouká na překvapeného poručíka, který se zmůže jen na překvapený vzdech: ,,Pane bože." a téměř okamžitě se za to omluví.
,,Takže budeme dělat co?" ptá se plukovník s ledovým klidem v hlase.
,,Váš úkol bude spočívat v tom, že budete procházet Hvězdnou bránou, hovořit s našimi spojenci, získávat nové spojence a především získávat nové technologii k boji proti Goauldům, Ori, Replikátorům a především Greeksům."
,,Máte iris?" ptá se stále ještě naprosto šokovaný poručík Perry generála Carterové.
,,Teď máme něco účinnějšího. Je to energetický štít podobný tomu, který je na základně Atlantis v galaxii Pegas, jenže tento je o něco lepší a je navíc upraven tak, že jím neprojde nic od viru až po živý orgasmus." vysvětluje mu generál a pak pokračuje směrem k plukovníku Robertsovi: ,, Vás plukovníku Bennete Robertsi s okamžitou platností jmenuji velícím důstojníkem týmu SG1 a poručík Perry se stává vedoucím projektu pro získávání technologií a-" v tu chvíli se ozve nervozní zaťukání a do místnosti vběhne žena a za ní nějaký muž, který už od pohledu není ze Země. Žena se omluvně usměje a okamžitě se představí:
,,Jsem doktorka seržant Kathrin Smithová. Jsem odborník na civilizace a hlásím svůj příchod do služby." zasalutuje generálovi, pak poručíkovi a nakonec plukovníkovi, kterému věnuje příjemný úsměv.
,,Jsem Taris, Tollánský odborník přes boj." říká s kamenným výrazem salutující Tolánec. Poručík i plukovník krátce zasalutují, Kathrin i Taris se posadí ke stolu a všichni čtyři obrátí svoji pozornost ke generál majorovi Carterové sedící za stolem.
,,Takže plukovníku Robertsi, Vy, poručík Perry, doktorka Smithová a Taris jste kompletní tým SG1, který je hlavní složkou SGC. Máte k tomu něco?" ptá se usmívajícího se Robertse stále oblečeného do modré košile. ,,Ne, madam." říká hrdě plukovník a nechá generála pokračovat. Bennet kouká na zbytek týmu, který ještě nezná. Tolánský bojovník Taris má naprosto typické Tolánské rysy. Bennovu pozornost však spíš upoutala ta žena. Kathrin je vysoká asi 175 cm, má hnědé delší vlasy, které se jí u tváře jemně vlní a modrošedé oči zvýrazněné řasenkou a linky zvýrazněné tužkou na oči. Je to spíš taková průměrná žena obléknutá do bleděmodrého trička na ramínka, které se jí hodí k očím ; moderně roztrhaných kalhot a tytéž černých kecek značky Converse, jako má Benn. Na tváři Kathrin pohrává úsměv.
,,Takže seržante Smithová a Tarisi, jste nyní členy týmu SGC jehož úkolem je získávání potřených technologií v boji proti Greeksům, Goauldům, Ori a Replikárotům. S ostatním programem a Hvězdnou bránou jste již seznámeni?" ptá se generál Carterová s úsměvem. Působí na všechny přítomné milým dojmem.
,,Ano, madam." přitakají téměř současně oba dotázaní.
,,Dobře. Tady jsou dokumenty, které by jste si měli prostudovat." říká a každému zvlášť položí do ruky tenkou složku s pokyny.
,,Nějaké otázky?" ptá se generál Samantha Carterová a prohlíží si kompletní tým se značnou hrdostí.
,,Ne, madam." prohlásí postupně všichni kromě poručíka Perryho, který nervozně kouká na špičky svých modrých tenisek.
,,Poručíku ?" ptá se generálka se zájmem.
,,Funguje ten automat na kávu?" zvedá oči poručík Perry s rozpačitým úsměvem na tváři.
,,Samozřejmě." usmívá se profesionálně hlavní nadřízená. ,,Teď prosím běžte do šaten, kde se převléknete do vašich uniforem a pak se ubytujete ve svých pokojích v SGC. Ještě se uvidíme." prohlásí Samantha a opět si sedne nad kupu papírů, které tak vzorně poskládala na hromádku. Poručík okamžitě zamíří k automatu, hodí do něj několik centů, zmáčkne příslušné tlačítko, počká až se hnědý plastový kelímek naplní téměř až po okraj teplou voňavou černou kávou a přidá se ke své jednotce. Společně zasalutují generálovi a vyjdou z konferenční místnosti ven s dokumenty k prostudování v rukou.
,,Takže slečno Smithová, jste ještě slečna, že? Nevšiml jsem si prstýnku." přeruší ticho Bennet a mile se na Kate usměje. Kráčejí po chodbě těsně u sebe a docela zvědavě se navzájem pozorují. Každého zajímají ostatní členové týmu, ale nikdo nemá odvahu se zeptat na nic z osobního života.
,,Ano jsem slečna. Plukovníku Robertsi, byla bych moc ráda, kdyby jste mi říkal Kate, protože oslovení Kathrin vážně nemám ráda. Je to jako by mi někdo nadával. Na co jste se to chtěl zeptat?" usmívá se seržant Kathrin Smithová na plukovníka Robertse a upravuje si svoje bledě modré tričko. Pohledem klouzá po plukovníkovi.
,,Vy jste odborník na mimozemské civilizace, že?" říká trochu rozpačitý plukovník všímajíc si jejího pohledu.
,,Ano! Je to neuvěřitelně zajímavý obor. Já osobně mám asi nejraději Antiky, protože jsou tak zvláštní a zároveň nám podobní. Nevím jak to vysvětlit. A co vy, pane?" usmívá se dál Kathrin.
,,Nemusíte mi říkat pane. Jsem plukovník Bennet Roberts, ale stačí, když mi budete říkat Benne, nebo plukovníku . Já jsem specialista přes bojové mise. Je to úžasná akční práce. Nějakou dobu jsem byl u S.W.A.T. Antikové jsou mimořádně vyspělí a chápu, že vás dokáží fascinovat. Odkud jste, Kate?" ptá se Benn s pohledem upřeným do jejích modrých očí.
Mezitím poručík Perry mluví s Tollánským bojovníkem Tarisem, který je ale úplně jiný, než upovídaný poručík.
,,Takže vy jste Taris? Mhm a jaké to je na vaší planetě?" ptá se neúnavně poručík Perry s kelímkem teplé kávy v ruce.
,,Hezké." odpovídá Taris s kamenným výrazem ve tváři.
,,Hezké..." opakuje po něm ironicky poručík a zkouší to dál:,,Kde všude jsi byl, Tarisi?" ptá se poručík, protože podle jeho názoru se na takové téma Taris rozhodně rozpovídá víc.
,,Byl jsem na mnoha planetách. Některé byly hezké a jiné ne. S mojí posádkou lodi Visre jsme cestovali galaxií a vždy jsme byli před přistáním velmi zvědaví, co nás bude čekat." říká Taris a v jeho obličeji se nepromítá sebemenší známka citu. Poručík Matthew Perry se napije horké kávy při čemž si spálí jazyk a začne si pro sebe tiše nadávat.
,,Co říkáte?" ptá se nechápavě Tollánec.
,,Říkám, že je to kafe sakra teplý. Copak nemáš rodinu?" ptá se ho plukovník zatímco fouká do horké kávy, aby ji ochladil.
,,Nemám." odpoví opět jednoslovně Tollánec a kouká na jedny ze dveří okolo kterých procházejí.
,,Já taky nemám rodinu, protože by mě nebavilo starat se o uřvané děti a poslouchat manželku, jako nějakej pes. A mohl by jsi mi prosím tě říct něco o Tollánské technologii? I když jsem odborník přes technologie, tak by jsi mi mohl říct ještě něco, co neznám a neslyšel jsem o vaší technologii." říká docela nadšeně nad svým nápadem plukovník Perry zatímco opatrně upíjí z kelímku kávu.
,,Samozřejmě. Co by jsi rád věděl? Co to piješ?" ptá se Taris poručíka.
,,Piju kávu, to neznáš? Dělá se z takových bobulí, které se usuší a pomelou a pak se přidá horká voda a máš kafe. Vážně to neznáš?" ptá se s ohromným pobavením poručík.
,,Neznám to. Na co je káva dobrá?" ptá se zvědavě Taris a pozoruje černou tekutinu v kelímku z automatu.
,,Dává hodně energie a mě taky dost chutná. Chceš napít?" ptá se smějící se poručík.
,,Ne, děkuji. Takže je to něco jako Geron náš energetický nápoj zajímá se Tollánec.
,,No asi ano. Takže povídej o vačí technologii něco." vybízí zvědavě poručík Matthew Perry.
,,Samozřejmě. Naše technika se hlavně skládá z energetických zdrojů, vše funguje na bázi atomu a jiných prvků, takže naše technologie byla mnohem vyspělejší než vaše. Ale po zvratech, kterých jste díky městu Atlantis dosáhli, jste se dostaly na stejnou úroveň technického vývoje jako my a možná o něco lepší.“
„Takže naše technika je lepší než vaše.?“ dívá se udiveně poručík Perry na Tarise.
„Pokud vím tak ano, vaše technika je na vyšší úrovni než naše, hlavně jste pokročili v rozvoji cestování vesmírem v lodích, které máte.“ Podívá se Taris na poručíka Perryho, který si vše začal pečlivě zapisovat.
„Aha tak to potom jo to je velmi zajímavé.“ Začne si Perry zničeho nic pro sebe žvatlat. Taris na něj pohlédne zaraženě.
,,Jsem z New Yorku. Odkud jste vy plukovníku?" ptá se Kathrin s pohledem upřeným na Benna.
,,Opravdu? Já jsem také z New Yorku. Bydlel jsem na rohu Columbus Avenue." usmívá se plukovník Roberts.
,,To je asi devět, nebo deset bloků ode mně. Třeba jsme se už někde i potkali. Vy žijete sám? tedy doufám, že vám nevadí, že se vás ptám na něco takového. Nemusíte mi odpovídat, plukovníku." poznamenává rozpačitá Kate a prohrabuje si rukou hnědé vlasy.
,,Ale mně to nevadí. Myslím si, že kdybychom se potkali, tak bych si tě pamatoval." směje se Benn celý rudý a pak začíná vysvětlovat. ,,Jsem sám. Rodiče žijí v Portlandu, což je na západu Maine. Když jsem dostudoval, tak jsem se odstěhoval kvůli pracovním příležitostem do New Yorku a od té doby vlastně pracuji skoro pořád. Na známosti mi moc času nezbývá a navíc nejsem typ, co má rád holky na jednu noc. No a když mám čas tak si radši zajdu někam do parku, proženu auto po dálnici, nebo jdu fandit New York rangers. A co vy, Kate?" ptá se se zájmem v hlase Benn hledajíc šatnu.
,,Moje máma žije v Beverly Hills a táta už nežije.." poznamenává Kate a plukovník Benn Roberts jí hned přeruší.
,,To je mi moc líto. Omlouvám se, já jsem to nevěděl.." odmlčel se plukovník a uhnul očima do strany.
,,Je to v pořádku, Benne. Stejně jsem ho skoro neznala. Měl dopravní nehoru s kamionem, protože řidič toho kamionu usnul za volantem. Moje práce taky zrovna vztahům neprospívá, myslíte si, že je nějakého chlapa ulovím na výklad o Anticích? Promiňte, už mlvím blbosti." ironicky pronáší Kathrin a pak se na plukovníka příjemně usměje.
,,To je v pořádku, Kate." usmívá se Bennet a už společně stojí u dveří do šatny, které jí galantně otevře a sám pak spolu s mužským osazenstvem týmu vejde do šatny pro muže, která je naproti té ženské. Chvíli plukovník poslouchá rozhovor mezi Tarisem a Matthewem o Tollánské technologii a letmo listuje papíry, které dostal ke přečtení. Pak otevírá zvědavě skříňku se svým jménem a prohlíží si svoji novou uhlově černou uniformu, která má na rameni vyšitý znak SGC a vepředu nad kapsičkou plukovníkovu hodnost a jméno, stejně jako u generál majora Carterové. Na druhém rameni uniformy je zařízení, které má planeta Země díky společnému bádání lidí a Tollánců, protože toto zařízení slouží na procházení vším pevným a právě tuto technologii vyvinuli Tollánci, ale za pomoci Země byla vylepšena.
Plukovník se obléká a zmocňuje se ho pocit, že to všechno co se během posledních tří hodin událo je jen sen. Nemůže uvěřit, že právě on teď velí týmu SG1 a bude procházet Hvězdnou bránou a tak cestovat do jiných galaxií. Rozvážně si zapíná zip uniformy a trochu sebekriticky se prohlíží v zrcadle upevněném na stěně. Uniforma mu přesně padne. Uniformy jsou vybavené také všitými senzory pro sledování zdravotního stavu, dále mají na prvé ruce všitý přenosný počítač, kterým mohou týmy zadávat ověřovací kódy a slouží také jako detektor pohybu.
Mezitím se dooblékne i poručík Perry a Taris. Poručíkovi je uniforma o kapánek větší, ale jemu se to líbí. Pomalu vyjdou před šatnu s modrými složkami v rukou, kde už na ně čeká seržant Smithová také oblečena do černé uniformy v ženském provedení. Chvíli na sebe mlčky koukají a zkoumají se. Pak ticho přeruší nesmírně upovídaný poručík Perry.
,,Měli bychom si jít pro věci a pak do našich pokojů.". Ostatní souhlasně přikyvují a vydávají se zpět do šatny pro svoje osobní věci, které si nabalili do příručních tašek. Kathrin si hodí tašku přes rameno a chvíli čeká na zbytek týmu. Pak se vydají směrem k pokojům.
,,Kathrin, už jste byla někdy na misi?" neodpustí si poznámku poručík a přehodí si svoji tašku přes rameno.
,,Jsem odborník na mimozemské rasy, myslíte si snad, že jsem to všechno přečetla jen v knihách?" ptá se ironicky seržant a raději se hned zařadí vedle plukovníka Robertsem který hovoří s Tarisem, protože plukovník se jí zdá z celého týmu jí asi nejvíce povahově podobný. ,,Co je?" rozhazuje rukama poručík a zadívá se na Tarise.
,,Ukažte, Kate. Já vám tu tašku vezmu."usmívá se plukovník a bere si od seržanta Smithové tašku s osobními věcmi.
,,Děkuji, Benne." usmívá se na něj Kathrin.
,,Já nevím. Občas vás lidi nechápu." přiznává se Taris s kameným výrazem ve tváři a hledá správné dveře do jeho pokoje.
,,Jo to já taky." přidává se plukovník s dvěmi taškami kolem širokých ramen.
,,Ty toho asi moc nenamluvíš, co?" ptá se poručík Tollánce a zamyšleně hledí na něj.
,,Nevím." odpovídá mu Taris a koukne na Kathrin. ,,Je tu už můj pokoj." říká a otevírá dveře do pokoje. Všichni na okamžik ztuhnou a koukají po velké místnosti, kde jsou tři postele místo jedné. Stěny mají modrý nádech a na podlaze leží tmavě modrý koberec. Postele jsou každá v jiném rohu místnosti, vedle nich postávají psací stolky s židlí a na stolech je lampička. U zdi stojí několik skříní na oblečení a osobní věci. Dále na zdi visí velká plazmová televize pod kterou je na stolku dvd přehrávač a umělá květina. Naproti televizi je velká tmavě modrá pohovka s několika polštáři stejné barvy. Vypadá to jako ukázkový obývací pokoj spolu s koupelnou a toaletou.
,,My máme jeden pokoj dohromady?" zvedá obočí plukovník, ale směje se u toho.
,,Ta postel u dveří je moje!" křičí se smíchem poručík Perry a hází na postel svoji těžkou tašku.
,,Tak to teda ne, ta se líbí mě." směje se ještě víc plukovník, opatrně na zem pokládá Kathrininu tašku a trochu do poručíka drká.
,,Ale já ji viděl první!" odporuje mu s hraným pláčem Perry a malou ránu Bennovi vrací.
,,Poslechněte velícího důstojníka, to je rozkaz." pronáší s hranou vážností Benn a spolu s Perrym si sedá na postel, protože smíchy se sotva drží na nohou. Kathrin se směje opřená o rám dveří a kouká na ně, zatímco Taris naprosto nechápe, co se děje.
,,Jste jak malí kluci na písečku. Tak spěte spolu." směje se seržant Smithová opřená o dveře.
,,No jasně, když on mi bere kyblíček!" napodobí dětský hlas poručík Perry a o něco víc se přisouvá k plukovníkovi, na čež oba dva dostanou další ohromný záchvat smíchu.
,,Nebuďte lakomý." směje se Kathrin s pohledem upřeným na plukovníka Robertse.
,,Ale on mi sebral lopatku." osočuje se se smíchem plukovník a kouká na Kathrin, zatímco dál leží na posteli.
,,Já se jdu také ubytovat, Tarisi vezmi si je na starost." říká smějící se seržant Smithová a vydává se do svého pokoje.
,,Tomu nerozumím." říká s kamennou tváří Taris a jde k posteli, která je u okna.
,,Vzdej to!" směje se dál plukovník a kouká jak Kathrin odchází.
,,Já nemůžu spát u okna, já bych neusnul." o něco zvážní poručík a snaží se to nějak ukecat.
,,Co za to, když ti nechám tuhle skvělou postel?" začne se smíchem vydírat plukovník a chopí se své tašky.
,,To je vidírání!" směje se poručík.
,,No a?" odvětí mu se smíchem plukovník a kouká na něj.
,,Budu vám týden nosit snídani?" navrhne poručík Perry a zvědavě čeká na odpověď. Plukovník Roberts se tváří, že o tom hodně usilovně přemýšlí a nakonec se smíchem opustí postel. Taris na ně celou dobu kouká se zvednutým obočím a zvláštním výrazem ve tváři. Pak si vybalí tašky a připravují se na misi.
Kathrin s těžkou černou taškou přes rameno najde konečně svůj pokoj- rozhlehlou místnost s příjemně žlutými stěnami, jednou postelí, skříní na oblečení, televizí, prázdnou knihovnou, pohovkou krémové barvy, psacím stolem se zásuvkami a vlastní koupelnou a WC. Vybalí si oblečení, které vzorně poskládá do skříně a pak odpočívá na pohovce, čímž se připravuje na misi.
Nyní svoji pozornost upíráme na generál majora Samanthu Carterovou, která sedí ve své hezké útulné kanceláři nad hromadou formulářů čekajících na vyřízení. Zvoní telefon položený na masitém bílém dřevěném stole. Generál major Carterová chňapá po telefonu a vkládá si ho do ucha. Pohledem při tom zabloudí na řadu vytvořenou z fotek v rámečcích, na kterých je spolu s týmem SG1, který mimo ní tvořil také Jack O' Neill, Daniel Jackson a Teal´c. Na jedné fotce je dokonce s generálem Hammondem, který je už bohužel v této době pár měsíců po smrti. Samantha si trochu povzdychne a příjme hovor, zatímco dál trochu smutně pozoruje fotky na stolku. Celý její tým jí moc chybí a ty fotky v ní vyvolávají množství vzpomínek.
,,Generál major Samantha Carterová." zamumlá už naučeně do zařízení a čeká, až i člověk na druhé straně telefonního spojení odhalí svoji pro ni zatím skrytou totožnost.
,,Tady prezident U.S.A. Jsem velmi řád, že jsem vás zastihl, generále." ozývá se příjemný mužský hlas a Samantě se téměř okamžitě vybaví v hlavě příjemná prezidentova tvář a černé vlasy.
,,Dobrý den, pane." říká spíš pro dobré styky a čeká co bude dál.
,,Madam, volám vám, protože už několik dní očekávám urychlené spuštění programu Hvězdné brány. Nebezpečí je blíž než si myslíme i když nám pro zatím nehrozí bezprostřední ohrožení." tón prezidentova hlasu se mění na velitelsky nadřazený hlas a prezident při hovoru sklání hlavu nad hromádkou papírů, kterému nechal u sekretářky vědec Hanry Gadse.
,,Samozřejmě pane prezidente. Program Hvězdné brány se rozjede v nejbližší době." ujišťuje okamžitě prezidenta generál Carterová a v zamyšlení pozoruje čistě vílou zeď naproti pracovnímu stolku, za kterým sedí.
,,O tom jsem přesvědčen a proto vám posílám jednoho ze svých úžasných spolupracovníků. Jmenuje se Thomas Handry a je to můj velmi ceněný poradce." usmívá se prezident ve své prosluněné pracovně.
,,Takže mi nedůvěřujete? Copak podle Vás snad potřebuji dozor?"téměř křičí do telefonu Samantha a ruku má pevně zaťatou v pěst.
,,Ne, madam. Já vám naopak důvěřuji velmi, ale uvědomte si, že víc hlav také víc ví." oznamuje prezident do telefonu s ledovým klidem v hlase a dál kouká z okna své pracovny v Bílém domě.
,,Promiňte mi to pane prezidente, ale to, že sem posíláte svého člověka prostě beru jako výraz nedůvěry a nespokojenosti z vaší strany." procedí skrz sevřené zuby Samantha, zatímco se snaží držet návaly vzteku na uzdě.
,,Ale to se potom mýlíte, majore. Prostě se vám snažím všemi možnými prostředky pomoc a tím i celé naší planetě, která se ocitla v ohrožení. Díky Thomasovi dokážete rozjet program SGC co nejdřív a nebojte se, on je naprostý profesionál." usmívá se prezident.
,,Samozřejmě, pane." procedí generál Carterová a kouká na fotky v rámečcích, aby se dokázala alespoň trochu ovládat.
,,Měl by k vám dorazit každou chvíli a mimochodem, přeji vám hezký den. Zatím naschledanou generál majore." usmívá se dál prezident a končí hovor stisknutím červeného tlačítka.
,,Nazdar." neodpouští si Samantha poznámku do hluchého telefonu a odkládá zařízení na své místo na jejím pracovním stolu.
Teď se vracíme zpět ke členům SG1, kteří se už ubytovali ve svých nových pokojích a scházejí se v řídící místnosti komplexu, kde se nachází nová technologie řídící místnost komplexu se podobá komplexu města Atlantis, jsou zde moderní počítače objekt je střežen kamerami které jsou vybaveny zbraňovím systémem, mezi řídícím panelem pro ovládání brány je také zabudované případné energetické ochranné pole v případě radiace od brány a dole po schodech si konečně vyšichni mohou všimnout brány která je vybavena novým štítem a novým napájením. Uprostřed řídící místnosti je kruhový sál který slouží k přenosu do jiné časti komplexu,řídící panel je tvořen z mnoha vzatých technologií. Seržant Kathrin Smithová s neskrývaným zájmem pozoru je za sklem bránu a usmívá se při tom. U ovládacího panelu řídícího celý komplex,ovládací panel ovládá celý komplex SGC celých 20km plochy sleduje kamerové systémy ovládá poplachy, štíty aktivuje bránu přenáší lidi z přenosných boxů na určitá místa komplexu. sedí muž středního věku také v černé uniformě a sleduje všechna zařízení, která má na starosti.Poručík Perry se k němu vydává.
,,Seržante?" ptá se toho muže poručík Perry a kouká při tom na hlavní mozek reaktoru pro řízení celého komplexu.
,,Ano poručíku?" odpovídá mu seržant Conors.
,,Opravdu se dá červí díra v Hvězdné bráně udržet jen 38 minut?" ptá se poručík a kouká seržantovi přes rameno.
,,Ano. Ještě se nám nepodařil najít způsob, jak červí díru udržet otevřenou déle., ale je to ve stádiu výzkumu¨." odpovídá Conors zabraný do své nesmírně důležité práce.
,,Aha. A na Zemi je jen tato brána?" ptá se zvědavě poručík Perry.
,,Ano. Jen tato. Byla nalezena při vykopávkách v Gíze, když..." zažíná svůj výklad seržant, když se brána aktivuje zvenčí. Po komplexu se rozeznívá poplach. Seržantovy tenké prsty se okamžitě rozkmitají po klávesnici ve zběsilém tempu a na bráně se aktivuje ochranný štít, který se teď používá místo iris. Zároveň seržant Conors volá generál majora Carterovou do řídící místnosti, kvůli mimozemské aktivaci Hvězdné brány. Okolo prostoru brány se začnou hromadit ozbrojení vojáci, ke kterým se téměř bezmyšlenkovitě přidává i plukovník Roberts. Poručík Perry naprosto fascinovaně hledí na ochranný štít, který vypadá jako sluneční záře. Kathrin Smithová se mezitím dohaduje s Tarisem, kdo se snaží bránu otevřít zvenčí.
Vojáci u brány zaujímají předepsané pozice se samopaly které vystřelují smrtící energetický výboj namířenými do červí díry.
,,Co se tu děje?" vbíhá do místnosti generál major Samantha Carterová a kouká při tom na seržanta Conorse.
,,Mimozemská aktivace brány, madam. Ochranný štít je aktivován." oznamuje seržant s pohledem upřeným na monitor počítače.
,,Odkud?" ptá se vážně generál major Carterová a pozoruje bránu.
,,PY7-963."odpovídá seržant a prsty mu dál běhají po klávesnici.
,,Madam?" oslovuje generála Carterovou Kathrin spolu s Tarisem.
,,Ano seržante Smithová?" otáčí se na ni Samantha.
,,Já a Taris se domníváme, že by mohlo jít o aktivaci ze strany Ori, nebo replikátorů."promlouvá seržant Smithová.
,,Jak by se o otevření programu mohli tak rychle dozvědět?"
,,To nevím, madam." odpovídá Kathrin s pohledem upřeným na bránu, ze které se v tom okamžiku začíná vynořovat ostře bílé světlo, které se zvolna mění kouř s hologramem jednoho z Ori, který říká: ,,Brána na Zemi již neměla být otevřena Tímto neuváženým krokem z vaší strany jste v nás rozpoutali hněv a díky tomuto chybnému kroku bude celá vaše planeta zničena našimi vesmírnými loďmi které k vám vyšleme." poté obraz pozvolna mizí.
V tu samou chvíli vbíhá do místnosti prezidentův poradce Thomas Handry a zjevně je velmi rozloben. Rázným krokem míří ke generál majorovi Carterové a hned začíná s obviňováním.
,,Generál majore Carterová, okamžitě žádám o prověření celého týmu v programu SGC a tím myslím i Tollánské vědce a členy SG1. Podle mého názoru je mezi nimi špion, který dává Ori informace o stavu programu Star Gate."
,,Ne! V tomto programu jsou zaměstnáni jen prověření a nadmíru důvěryhodní lide, takže vaši nesmyslnou žádost zamítám." nenechává se zastrašit generál Carterová.
,,Kdyby byli spolehliví, tak by nepřátelé nevěděli o programu SGC!" odporuje jí okamžitě Handry.
,,Nevím jak se to dozvěděli, ale vím , že to bylo od mích lidí, Handry."
,,Chápete tedy, že z vašeho zamítnutí mojí žádosti budu nucen vyvodit pro vás nejspíš nepříjemné důsledky?" ujišťuje se Handry.
Brána se zavírá a kouř i světlo v ní v tu chvíli mizí.
,,Ano, nejspíš ano. Pokud to má být vyhrožování tak se vám to docela daří, Handry." odpovídá s hraným klidem Carterová a tváří se naprosto lhostejně. Vojáci seskupení u brány opouští tento prostor a na místě zůstává už jen plukovník Roberts, který k sobě volá ostatní členy týmu SG1. Do řídící místnosti v tu chvíli vchází další člověk- Daniel Jackson a míří k Samantě.
,,Zdravím tě Samantho. Jak dlouho jsme se už neviděli? Snad 5 let?" pronáší usměvavý Daniel a krátce generála objímá.
,,Danieli! Moc ráda tě vidím!" usmívá se Samantha v jeho pevném i když krátkém objetí.
,,Já tebe taky moc rád vidím, Sam. Jak se ti daří?" zajímá se Daniel a vůbec si nevšímá poradce prezidenta, který je vzteky bez sebe.
Kathrin spolu s Tarisem a Matthewem opouští řídící místnost a společně jdou za svým velícím důstojníkem Robertsem, který stojí před zavřenou branou.
,,Dobře až na občasné problémy a jak se vede tobě? Mám pocit, že jsi se ani trochu nezměnil." ptá se Carterová a při slově problémy si naštvaným pohledem měří poradce prezidenta.
,,Ty taky, moc ti to sluší. Jsem pověřen meziplanetárními styky snad všech ras a teď mě pověřil samotný prezident spojených států, abych se spolu s týmem SG1 vydal na Atlantis, kde je jeden pro nás velmi důležitý zajatec."
,,Měla bych tě s týmem seznámit. pojď." usmívá se Carterová a vede ho dolů k bráně, kde už stojí kompletní SG1 tým.
Když společně s Danielem dorazí k týmu, Carterová je všechny navzájem představuje.
,,Plukovník Bennet Roberts." ukazuje na plukovníka s modrozelenýma očima, které se na ně usmívají.
,,Poručík Matthew Perry." ukazuje na Matthewa, který si něco šušká s Tarisem.
,,Seržant Kathrin Smithová, která je mimochodem odborník na mimozemské rasy." ukazuje na trochu nervozní, ale usměvavou Kate a nakonec představuje i Tollánského odborníka přes boj Tarise, který má na tváři stále stejně kamenný výraz.
,,Týme SG, toho je můj velmi dobrý přítel z bývalého týmu SG1-Daniel Jackson, který je teď pověřen meziplanetárními styky všech ras a právě Daniel přišel na to, jak používat a jak funguje Hvězdná brána." představuje generál Carterová členům SG1 svého kamaráda a zuřícímu Handrymu nevěnuje jediný pohled.
,,Takže týme SG1, na Atlantis je zajatec, který tvrdí, že zná hrozbu, která je ještě mocnější než Wraithi, Ori, Replikátoři i Goauldi. Proto mě prezident pověřil, abych se tam spolu s vámi vydal a toho zajatce přivedl sem." usmívá se Daniel a kouká na ně skrz brýle.
,,Proto já vydávám rozkaz na vaši první misi. Týme SG1 spolu s Danielem se vydáte do galaxie Pegasus a přivedete toho zajatce."
Seržant Conors zadává symboly na Atlantis a celý nervózní tým v čele s Danielem Jacksonem se otáčí na bránu a všichni najedou včetně Daniela říkají: ,,Pěkně nám to začíná.." a vstupují do červí díry.
První díl SGCR končí.